I v Česku lze dělat byznys, který voní a zároveň vydělává. Doslova i obrazně. Česko-rakouská firma Sonnentor, výrobce čajů a koření, loni utržila 400 milionů korun se ziskem padesát milionů a letos v dubnu otevřela první etapu nového sídla v moravských Čejkovicích. Přísně ekologická budova Solis zahrnuje zpracování bylin, výrobu čajů, moderní sklady, administrativní zázemí a nový zážitkový exkurzní okruh. Druhou etapu plánuje Sonnetor dokončit v roce 2026. „Hospodaření naší firmy ukazuje, že je možné dlouhodobě podnikat udržitelně s ohledem k přírodě a k lidem,“ říká Josef Dvořáček, který vede Sonnentor od roku 2009 a na konci dubna vystoupil na E15 Business Breakfast o ESG.
V dubnu jste v Čejkovicích otevřeli novou ekologickou budovu Solis spolu s udržitelnou turistickou stezkou a návštěvnickým centrem. Kde se vzal nápad na tuto stezku v bylinkovém ráji?
V roce 2010 jsme se rozhodli, že nechceme prodávat naše produkty do supermarketů a nadnárodních řetězců potravin, protože jsme chtěli dělat kvalitní výrobky, chtěli jsme spolupracovat s místními lokálními sedláky, zaměstnáváme české lidi a ten tlak na cenu a snížení kvality z obchodních řetězců byl obrovský.
Když k nám zákazníci přijeli, tak byli nadšeni z toho, jak to děláme, začali jsme budovat spolupráce s malými prodejnami biopotravin, zdravých výživ, dárkových prodejen. Obnovili jsme v Čejkovicích starý kravín, brownfield, máme tam krásné prostředí, můžeme být turistický cíl. Dávalo to obrovskou energii. Každý den chodíte do práce, děláte pořád to stejné, tak se vám to trochu omrzí, ale tohle nás nabíjelo. V roce 2012 jsme založili projekt s názvem Bylinkový ráj a začali jsme každý den dělat exkurze v naší firmě a o prázdninách k nám začali jezdit skutečně stovky a později tisíce lidí. Viděli jsme, jak je důležité ukázat lidem i koncovému zákazníkovi, že se nemáme za co stydět. Postupně z toho vznikla i nová ekologická budova a návštěvnické centrum, které jsme letos otevřeli.
Co vás přivedlo k udržitelnému myšlení a kde se vzal nápad založit a rozvíjet v Česku firmu Sonnentor?
Moji předci, všichni moji pradědečci byli sedláci, můj táta byl ovocnář a odmala jsme spolu roubovali ovocné stromy, starali se o zahrady lidem, učil mě včelařit, moje máma byla vášnivá bylinkářka. Měl jsem k zemědělství a zpracování potravin blízko. Byl jsem hodně smutný, že z toho, co všechno jsme vypěstovali doma, jsem si najednou nemohl vůbec nic takového koupit v běžně dostupných obchodech. Nějakou dobu jsem strávil v západním Německu a potom jsme se potkali s Tomášem Mitáčkem a s Johannesem Gutmannem a začal jsem pracovat v Sonnentoru.
Úplně od začátku tam byly ty základní principy, že všechny suroviny, které zpracováváme, jsou ekologické. To znamená, že pochází od ekologických sedláků a pěstitelů. Nepoužíváme žádné herbicidy, pesticidy. Je to lokální spolupráce, nevozíme jídlo přes půl planety, ale co nejvíce těch surovin vypěstujeme tady. Jsem hrozně rád, že kolem nás na jižní Moravě jsme začali oslovovat spoustu skvělých lidí, kteří jsou dnes ve vedení Sonnentoru a kteří mají stejné vidění světa.
Bylo obtížné začít v Česku tento udržitelný byznys?
My jsme nikdy náš byznys nepojímali jako klasický byznys nekonečného růstu a maximalizace zisku, ale dělali jsme to, co nás baví. Vždycky samozřejmě firma musí produkovat zisk, ale velký problém naší společnosti je, že většina firem se dnes řídí tím, že by měly mít maximální zisk na úkor třeba ochrany životního prostředí, a to si myslím, že bude potřeba v budoucnu změnit. I hospodaření naší firmy ukazuje, že je možné dlouhodobě podnikat udržitelně s ohledem k přírodě a k lidem. Mít dobré, férové vztahy se svými dodavateli a budovat lokální vazby. Je možné takto podnikat dlouhodobě a přitom to může dávat ekonomický smysl.
Součástí ESG politiky firem je i nastavení přísné spolupráce s dodavateli. Jak pečlivě si vybíráte zemědělce, se kterými navazujete spolupráci?
Místní pěstitele a sedláky jsme rozdělili do dvou kategorií. Ta první kategorie jsou ti, kteří už dnes hospodaří ekologicky, mají nějaký ekologický statek, ekologickou farmu a pěstují rostliny nebo chovají zvířata a k tomu si chtějí jako alternativní zdroj získat ještě nějaký příjem. Tahle skupina nám dodává byliny v biokvalitě. Ta druhá část zemědělců, to jsou ti, kteří nehospodařili ekologicky a nějakým způsobem na nás narazili. Oslovil je ten styl a my jim pomáháme přejít na ekologické zemědělství. Tři roky trvá přechodné období, kdy musí hospodařit ekologicky, ale ještě není možné tu surovinu prodávat jako biopotravinu. Naším cílem je zvýšit počet ekologicky hospodařících sedláků.
Spolupracujete i se zahraničními dodavateli, zejména v oblasti výroby koření a pěstování kávy. Jak taková spolupráce začala?
Myšlenka začít zahraniční projekt vznikla tehdy, když jsme dodávali jenom české byliny a české koření, ale postupně k nám přicházeli zákazníci a říkali, že by chtěli například zázvor nebo kurkumu, ale my prodávali fenykl a bazalku. Takže to bylo na popud toho, že lidé chtěli v biokvalitě i tyto suroviny.
Jedna z prvních takových spoluprací vznikla v Tanzanii. Našli jsme místního farmáře, který se jmenuje Cleopa Ayo. Ten už dnes se svou ženou sdružuje stovky malých, ekologicky hospodařících sedláků, kteří mají dva až čtyři hektary pole či lesa. My je prostřednictvím Cleopy učíme, jak v jejich podmínkách sušit surovinu, jak ji připravit k dopravě, aby to bylo v biokvalitě bez použití postřiků a mohla se dopravit do Evropy. Pomáháme jim rozvíjet spolupráci v místě ochrany krajiny, to znamená, že dbáme na to, aby tam nebyla dětská práce, pomáhali jsme tam stavět sušárny, učili ty lidi správně řezat a zpracovávat surovinu.
Když přijíždíte do zemí třetího světa, tak vidíte obrovský rozdíl mezi tím, když navážete spolupráci s místními malými sedláky a moment kdy přijdou nadnárodní společnosti. Investují tam peníze do obrovských monokultur kávy, koky, čajů, koření, které jsou většinou na rovných plochách, vykácí lesy a za použití chemie se tam pěstují tyto plodiny, které se potom dováží do Evropy. Jednak se tam likviduje příroda, dochází k obrovským úbytkům vláhy a většinou to má i velmi negativní dopad na lidi, kteří tam pracují za velmi špatných podmínek. Je tam hodně dětské práce. Myslím, že kdybychom viděli v Evropě v přímém přenosu, jaké katastrofální podmínky jsou na těch kakaových plantážích, tak bychom si možná přestali pochutnávat na čokoládě a podobných produktech z těch nadnárodních koncernů.
Myslíte, že by se to dalo srovnat například s textilními továrnami, které se nacházejí v jižní Asii?
Je to velmi podobné, záleží hodně na tom, co chtějí spotřebitelé. My jsme se vzdálili od toho, že dřív pracovalo 90 procent lidí v zemědělství. Dneska tam pracují dvě procenta a my už nevíme, jak se ty potraviny vyrábí, nemáme k tomu vztah a ten bič spotřebitelů není na tom, aby se skutečně základní pravidla ohleduplnosti vůči přírodě ve výrobě potravin dodržovala. Stejné je to u toho oblečení.
Sonnentor je česko-rakouská firma, která se specializuje na výrobu a prodej bio čajů, kávy a koření. Vznikla v rakouském Waldviertelu díky vizi svého zakladatele Johannese Gutmannana v roce 1988. Později v roce 1992 byla v jihomoravských Čejkovicích založena česká dceřiná společnost pod vedením Tomáše Mitáčka. Původním sídlem byl starý mlýn v centru Čejkovic. Ten se postupně rekonstruoval až do roku 1996, kdy v něm byla otevřena první firemní prodejna. V roce 1999 si společnost zakoupila starý výrobní areál zemědělského družstva a začala s rekonstrukcí. V roce 2012 byla zrekonstruována hala Mlaty, vznikla v ní nová podniková prodejna a společnost začala pořádat exkurze do výroby biočajů. V roce 2023 pak byla dokončena první etapa nového sídla včetně nového návštěvnického centra. |
Zakládáte si na spokojených zaměstnancích. Co musí potenciální zájemce splnit, aby získal práci?
Definovali jsme několik základních hodnot, a to že jsme firma jako rodina a máme vztah k ekologii, k udržitelnosti, k inovacím, na kterých vlastně stojí náš postup.
Součástí každého pohovoru je debata o tom, jaký je pohled těch lidí na svět. Nezajímají nás jen ty odborné pohledy, ale chceme, aby ti lidé věřili filozofii, kterou děláme. Nejkrásnější je, když se podaří spojit filozofie podnikání firmy s filozofií toho člověka.
Green Deal: Co to je a jak má pomoci od zhoršování životního prostředí?
Inspiroval vás v nahlížení na tento způsob pracovního prostředí model, který je roky aplikovaný v severských zemích, jako například zkrácené úvazky?
Já jsem vyrůstal v široké rodině, všichni ve vedení firmy jsme měli víc dětí, tyhle věci jsme sami zažili. Sami jsme měli s manželkou tři děti a viděl jsem, jak těžké to bylo se potom zařadit.
Zkrácené úvazky mezi mladými maminkami jsou vynikající věc. Dnes díky této filozofii mám tým parťáků. Velká budoucnost je obklopovat se mladšími lidmi, kteří vidí svět novým pohledem. Ta generace starších lidí bere například ESG nařízení jako takový stereotyp. Mladí lidé to vidí skutečně jako svoji budoucnost. Chtějí, aby děti přivedli na svět, který bude zelenější.
Jak se stavíte k argumentu, že lidé často tvrdí, že by rádi žili zdravěji, ale je to příliš drahé, či že značka bio je záruka vyšší ceny?
Já jsem byl velice překvapený, když jsem v devadesátých letech nějakou dobu žil v západním Německu a tehdy jako student po revoluci jsem měl oči otevřené a hodně mi přirostla ta mentalita. Pracoval jsem u Bodamského jezera na pomezí Rakouska, Německa a Švýcarska, což jsou tři země, které se považují za největší tahouny v ekologii a udržitelnosti v Evropě. Ti lidé tam jsou ochotni dát daleko větší procento peněz za potraviny, zajímají se o původ potravin. Jedou na úkor maximálně jedné dovolené za rok, ale jim je tento přístup prostě bližší. Takže je to spíše o nastavení té společnosti, tradici udržitelného myšlení a samozřejmě i o tom, že v tom, aby žili zeleněji, je podporuje jejich vláda, což u nás se tolik neděje a nemáme tu autoritu, ke které by se dalo v ekologii vzhlížet.
Josef Dvořáček (61)
Absolvoval studium zemědělství na Mendelově univerzitě v Brně. Poté získal praxi v oblasti biodynamického zemědělství na různých farmách v Evropě a USA. Jeho zájem o bylinky a koření vedl k tomu, že se začal věnovat jejich pěstování a zpracování, což později vedlo k tomu, že se připojil ke společnosti Sonnentor, kde se stal od roku 2009 ředitelem firmy a posléze i spolumajitelem.
