Inflační riziko přetrvává. Česká národní banka musí snižovat úrokové sazby pomaleji

Česká národní banka

Česká národní banka Zdroj: e15 Miroslav Belančin

Inflační data za květen i zasedání hlavních centrálních bank poskytují České národní bance určitý stupeň komfortu. Na první pohled vše nasvědčuje tomu, že ČNB může nerušeně pokračovat v sérii snižování sazeb, nicméně na horizontu přetrvává řada rizik. Proto je smysluplným rozhodnutím začít už na čtvrtečním shromáždění snižovat úroky s pomalejší kadencí – tedy nanejvýš tempem čtvrt procentního bodu za zasedání.

Evropská centrální banka se k první redukci sazeb už odhodlala. I představitelé Fedu naladili v posledních týdnech poměrně holubičí tón. Jejich rétorika naznačuje, že první „cut“ v USA v září opět představuje reálnou variantu. Tento obrat ovšem souvisí s poslední americkou cenovou statistikou, která vyšla mírně pod odhady. Nedávná historie nás však jednoznačně poučila: vývoj inflace vykazuje značnou dávku proměnlivosti.

Cenová dynamika může opět překvapit směrem vzhůru, zvlášť pokud vezmeme v potaz trendy v zahraničním obchodě, kdy zavádění cel povede ke zdražování. Pro nadcházející americké prezidentské volby platí, že se oba kandidáti předhánějí prakticky v čemkoli kromě fiskální odpovědnosti.

I v tuzemsku se nejspíš dočkáme opětovného zrychlení inflace. Aspoň kvůli nižší srovnávací bázi může cenová dynamika v některých následujících měsících opět atakovat čtyři procenta. Přestože mnozí namítnou, že jde o technikálii, neměli bychom podceňovat psychologickou dimenzi inflace, zejména v momentě, kdy mají domácnosti stále v živé paměti dvouciferné tempo růstu cen.

Meziroční inflace okolo čtyř procent doprovázená snižováním úroků by teoreticky dokázala odkotvit inflační očekávání. Samozřejmě jde pouze o potenciální riziko, nikoli nevyhnutelný scénář. Nicméně kvůli markantnímu nárůstu cenové hladiny za poslední léta by se měla ČNB na proinflační rizika až disproporčně zaměřovat a v případě nutnosti neváhat svůj cyklus snižování úroků pozastavit.

Trh očekává, že se na konci roku budou sazby nacházet nad čtyřmi procenty. Přitom před sebou máme letos ještě pět zasedání, včetně červnového. Globální investoři tak už počítají se scénářem, že ČNB zvolní a bude postupovat nanejvýš tempem čtvrt procentního bodu za zasedání, anebo že národní banka na některém z následujících shromáždění dokonce zvolí možnost pauzy.

Pokud by ČNB snižovala i nadále sazby tempem půl procentního bodu a nedošlo by k hmatatelnému pozitivnímu překvapení na inflační frontě, hrozí citelné oslabení koruny, což by mohlo ceny zakonzervovat na zvýšených úrovních. Stejně tak nesmíme opomíjet jeden podceňovaný faktor: politické riziko.

Na příkladu Francie je dobře vidět, že obavy investorů z dluhového a rozpočtového rizika nezmizely, ale spíš jen dlouhodobě hibernovaly. Rozdíl ve výnosech mezi desetiletými francouzskými a německými vládními bondy v krátkém období vystřelil na 0,8 procentního bodu ve prospěch Německa. Na této úrovni se naposledy nacházel v roce 2012. Přestože dění okolo dluhopisů tentokrát spustily mimořádné volby ve Francii, může se stát, že se politické riziko a obavy z fiskální udržitelnosti rychle vrátí do investorského radaru.

Co to znamená pro Českou republiku? Politika tuzemské vlády rozhodně nemůže posloužit jako příklad fiskální odpovědnosti, a navíc zbytečně podlomila důvěru zahraničních investorů experimenty typu windfall tax. V takovém prostředí nemá ČNB prostor pro chyby. Investoři by mohli být doslova traumatizováni variantou, že by ČNB snižovala sazby rychleji, než nyní očekává trh. Velké fondy by v takovém případě masivně vyprodávaly korunu. Nicméně v tomto momentě jde stále spíše o méně pravděpodobnou variantu.

Autor je portfolio manažer společnosti Cyrrus.