Slovensko objednalo celkem dva miliony dávek ruské vakcíny Sputnik V. Slyšel jsem před měsícem nového premiéra slovenské vlády Eduarda Hegera, který to celkem logicky vysvětloval. Pokud je podle něho v zemi až pětina lidí, kteří se ničím jiným očkovat nechtějí, je logické vakcínu z Moskvy objednat.
Trochu jsem se tomu tehdy divil – opravdu je u našich slovenských sousedů milion lidí, kteří nevěří ničemu jinému než ruské vakcíně? Ale ve finále jsem tu informaci přijal – je to vláda, nejvyšší exekutivní orgán v zemi, tak určitě bude mít nějaké průzkumy, jinak by to neobjednávala. Třeba jsou tam lidé ještě o něco víc střelení než u nás, koneckonců je to ještě dál na východ… Nyní se dozvídáme, že devadesát procent dodávky ruské vakcíny, jejíž záruční doba končí na konci června, nebude vůbec vyočkováno.
Zatímco bývalý slovenský premiér Igor Matovič, který si pro Sputnik do Moskvy letos na jaře osobně zajel, teď vypadá jako idiot, a i kvůli tomu už není předsedou vlády, já se ptám: Jak k takovému fatálnímu pomýlení může dojít? Devadesát tisíc dávek, které se nespotřebovaly a prošla jim záruční doba, se zřejmě vyhodí.
Devadesát tisíc druhých dávek Slovensko asi nabídne jako dar. „Dávky Sputniku V by Slovensko mohlo věnovat nebo prodat na Balkán. Vláda o tom bude jednat příští týden,“ nechal se slyšet slovenský ministr zdravotnictví Vladimír Lengvarský.
Moje odpověď je, že jde o špatné čtení sociálních sítí. Všichni známe ten kreslený vtip, na kterém vidíme dvě imigrační okénka – jedno patří Evropské unii a druhé Rusku. A zatímco před tím evropským stojí zástup lidí s transparenty protestujícími proti LGBT, tedy sexuálním menšinám, a také proti imigrantům a dalším přepjatým tématům, která Evropskou unii dnes mediálně symbolizují, před ruským okénkem nestojí nikdo.
Jde prostě o záměnu symbolu s realitou. Západní svět je plný změn a my toužíme po tom spočinout v náruči toho světa, ve kterém jsme kdysi vyrostli. Světa, kde rodina byla máma a táta a ne polyamorie, transgender a podobné koncepty pro většinu lidí víceméně nesrozumitelné.
Je šílené, že se pro některé lidi symbolem tohoto starého zlatého světa stalo Rusko, které kromě skvělých spisovatelů a hudebníků bylo schopno vyprodukovat i represivní režimy a imperiální politiku, jejíž následky si velmi dobře pamatuju i já, který jsem se od třetí třídy v hodinách povinné ruštiny musel učit různé zkazky o geniálním Vladimíru Iljiči Leninovi.
Výsledky ekonomického systému, který u nás komunisté po ruském vzoru zavedli po roce 1948, naši zemi dovedly v osmdesátých letech na pokraj krachu a dodnes se nám za tento experiment lidé ze západní Evropy posmívají.
Dobrá zpráva však je, že chvála Ruska se nakonec ukazuje jen jako protest vůči dění doma. Ani emigrace do Ruska, ani ruský politický systém a ani ta ruská vakcína se nakonec neukážou jako něco, co by si lidé v Česku opravdu dobrovolně zvolili. Na Slovensku se to s nevyčerpanými vakcínami Sputniku V jasně projevilo. Běda tedy tomu, kdo tyto signály čte špatně. A ještě větší běda těm, kdo je odmítají číst vůbec.
Autor je spisovatel a marketér Jakub Horák.
