Pondělní šestihodinový výpadek největší sociální sítě Facebook byl patrně dalším útokem na Andreje Babiše, kterého nyní již pronásleduje svou kampaní celý svět. Jeho odpůrcům navzdory se však ukazuje, že nákup zámečku na francouzské Riviéře byl pouhou daňovou optimalizací, a nikoli krádeží, jak se snaží věc vykreslit opozice. V zájmu pravdy musíme i dodat, že si premiér v kampani vede dobře. Jeho marketéři dovedně vykouzlili obraz opozice, která chce lidem stěhovat migranty do chat a chalup a sebrat jim důchody. Babiš vše šikovně doplňuje i sliby nezvyšovat daně a zrušit DPH na energie, čímž oslovuje pravou a levou část voličského spektra a ještě si přitom rýpne do Green dealu.
Podivuhodnou proměnou prošel v závěru kampaně lídr Spolu Petr Fiala. Z neuměle gestikulujícího politologa se nakonec vyklubal skutečný státník, nabízející důvěryhodnou alternativu pro premiérský (a možná i prezidentský) úřad. Dostal snad pan profesor nějaký skutečně kvalitní mediální trénink? Spíš to na mě působí tak, že hodil všechny tréninky za hlavu a začal být sám sebou. Kampaň Spolu, zpočátku velmi rozpačitá, tak dostala opravdové grády a na číslech je to vidět. Zpětně ji lze vyhodnotit jako nejlepší kampaň těchto voleb. Bohužel nikoli tu nejefektivnější, protože babišovské strašení a cynické překrucování fakt překonat skutečně nelze.
Dobře si ve finiši vedli i Starostové a Piráti. Slova v názvu koalice jsem schválně přehodil do opačného pořadí, protože hvězdou finále byl nakonec Vít Rakušan, ač není kandidátem na premiéra. Původně lehce pubescentní úvody typu „Ahoj, já jsem Ivan a já jsem Vítek“ tak nakonec vykrystalizovaly do svého pravého poselství – nabídnout upřímné, čestné lidi, připravené podle svých nejlepších schopností změnit atmosféru země k lepšímu.
Zbytek opozice tápe. Poslanec „Vadného bloku“ Volný zřejmě hledá další pultík, který by zdemoloval a přitáhl tak žádanou mediální pozornost. Trikoloru zradil přímo otec jejího zakladatele, neboť Václav Klaus v televizním rozhovoru vyzval k volbě SPD. Předseda ČSSD Jan Hamáček musí mít nervy jako struny, neboť dva poslední předvolební průzkumy sociálním demokratům střídavě přiřkly i odepřely účast ve sněmovně. O všechno bojuje i Robert Šlachta, který na závěr vyrazil se zaměřovacím křížem na čele a označil se za terč útoku úplně všech, kteří se ho snaží zastavit.
Ve zbytku země vládne tu chaos, tu napjaté očekávání. Aeronetoví diskutéři vyzývají k volbě kohokoli jiného než parlamentních stran, těsně v diskuzích pronásledovaní sputnikovskými skeptiky, tvrdícími, že volby jsou zbytečné, neboť přece kdyby mohly něco změnit, už by je zakázali. Příznivci demokracie se obávají SPD ve vládě, zatímco „koblihy“ se na ni zlomyslně těší. Vlast objíždí Dan Landa s tlupou motorkářů a probouzí českého lva.
Jako přízračná apokalypsa se nad zemí vznáší nemoc Miloše Zemana, doprovázená tušením konce. Pracuje však prezident skutečně k poslednímu, jak tvrdí tolikrát už zaručené a mylné zprávy? Není to od něj jen obratný politický tah, který má vyvolat obavy a zaktivizovat jeho přívržence, aby šli k volbám a volili některé ze stran, které jim jejich zamilovaný státník doporučil? To nikdo neví. Ani Hnutí Nevím, ovšem to jediné se tím netrápí.
Autor je spisovatel a marketér
