Evropský dotační produktovod se snad oběma zemím povede opět spustit. Ale v letectví a daních jsme se nakonec naštěstí vydali po různých cestách. Malév na přijetí státní pomoci doplatil. Přesněji, tento prohřešek proti evropským mravům byl jedním z posledních hřebíčků do jeho rakve. ČSA naopak opatrně slaví – půjčka 2,5 miliardy korun od státní společnosti Osinek v roce 2009 totiž podle evropského verdiktu nebyla nepovolenou státní pomocí. Česká poctivost a urputnost v bruselských jednáních se tedy nakonec vyplatila. Na rozdíl od laxních Maďarů nám tento krok mírně na hraně prošel. Mohli jsme stokrát poukazovat na příklady, jež bily do očí: Austrian Airlines, evropské banky a mnoho dalších institucí, které si pomohly státními penězi. Ale spravedlnost bývá někdy i slepá.
Stěžejní otázka následujících měsíců zní: Co dál s ČSA? Bylo vcelku logické, že společnost zatíženou hrozbou prohry v bruselské při by žádný ze zájemců nepochybně nechtěl. Těžko si představit kupujícího, který by při započtení rizika ve výši 2,5 miliardy korun ocenil hodnotu ČSA kladným číslem. S cenou v korunách či třeba stovkách milionů se zase nesmíří naše politická reprezentace, protože nevidí důvod prodávat majetek za tak mrzký peníz. Osobní rizika vyplývající z prodeje totiž přetrvají mnohem déle, než je čtyřletý volební cyklus. Sociální demokraté by například o prodeji OKD mohli napsat odstrašující příručku pro další ambiciózní politiky ochotné prodávat státní majetek pod „fér“ cenou.
Nejtransparentnější varianta prodeje státního majetku, tedy prodej přes kapitálové trhy, v případě ČSA nemá smysl. Firmu by jistě šlo celkem hbitě upravit do dostatečně transparentní podoby, to ano. Ale ČSA nepotřebují primárně ani tak peníze jako silného partnera, který doplní jejich slabé stránky třeba v západoevropských letech.
Takže nezbývá než doporučit rychlý start privatizačního procesu, aby na počátku roku 2013 nemuseli analytici jen spekulovat, jak moc červená čísla najdou ve výkazech firmy, ale aby se hrála hlavně hra o největší synergický efekt.
Když se to nepovede, nemá smysl smutnit. Podívejme se na Maďarsko, jak rychle se zaceluje díra po Malévu. Pražské letiště má navíc standardní poplatkové podmínky a nepodbízí se nízkonákladovým dravcům. Takže případný výpadek ČSA zacelí jiní přepravci a zisky z letiště zůstanou doma. Jen těch 90 let historie ČSA by byla škoda. Takže držme palce. Managementu, ale hlavně politikům, aby našli odvahu k dalšímu pokusu o prodej.
Autor je analytikem společnosti Cyrrus a členem NERV.
