Ten první nad tím, jak „elegantně“ a snadno odstavila hradní kancelář od moci politické strany, ten druhý nad výroky hlavy státu, která pojem ústavní zvyklosti veřejně označila za naprosto idiotský. S tím, že prezident má svaté právo ústavní zvyklosti měnit. Protože kdyby to opravdu byly ústavní zvyklosti, tak by podle něho byly nějakým způsobem zakotveny v ústavě. Dokonalá konstrukce, pěkný námět na debatu ústavních právníků.
To ale ponechme stranou. Kardinální otázka současných dní zní poněkud jinak. Je to opravdu Zeman, který drží na provázku politiky a hraje s nimi na politickém jevišti pimprlové divadlo? Naše odpověď zní – jen dílem.
Protizemanovská obrana části politických frakcí, tedy bývalé vládní koalice, která si jako novou premiérku vybrala Miroslavu Němcovou, stojí na deklarované parlamentní většině sta a jednoho hlasu. Deklarace a skutečnost se k sobě ovšem mají jako teorie a praxe. Pomiňme, že v případě trojkoalice je soudržnost velmi nejistá.
Jisté je, že člověk, na němž skutečně závisí, zda a v jakém momentu budou mít ODS, TOP 09 a LIDEM opravdu většinu, nemá s dolní komorou parlamentu vůbec nic společného. Je to olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan.
Stojedničkovou většinu může rozcupovat v cuku letu. Stačí, aby sněmovna zbavila imunity expremiéra Nečase. Vazba, obrazně řečeno, je hned za rohem, a jaká pak byla stojednička? Politickou scénu momentálně víc než prezident ovládají státní zástupci. Poslanci sice žalobcům dvakrát nevěří, ještě víc ale váhají, zda se jim mají otevřeně postavit. Zda si troufnou, se možná dozvíme příští týden. Pokud ovšem vedení sněmovny na pořad schůze zařadí hlasování o vydání Nečase.
I kdyby se to ale nestalo, je jasné, že ten, kdo nyní nejvíc ovlivňuje konkrétní politické dění, je opravdu Ištvan. Dokud platí, byť nepravomocně, že politické dohody jsou trestnou činností, chuť poslanců rozpustit dolní komoru parlamentu, a tím se o rok dříve dobrovolně zříci imunity, bude minimální. Přitom je to jediná účinná zbraň proti prezidentovi.
Přesvědčení velké většiny poslanců, že by tak jen povzbudili apetit státních zástupců, má logiku. Do sítí se zatím chytili ti, kdo údajné úplatky dojednávali, a ti, kdo je údajně přijali. Zbývá doříct, kdo nabízel. Menu je poměrně rozsáhlé, slovo může padnout na každého jednoho, ale třeba i na všechny ministry bývalé Nečasovy vlády, na vedení či členy poslaneckých klubů vládní koalice. Telefonní seznam bývalé šéfky kabinetu bývalého předsedy vlády byl určitě obsáhlý. Takže: A, B, C, D… Teď si myslím N.
