Jana Havligerová: Babišova strategie: dluhy dál porostou
Ministerstvo financí opravilo lednovou makroekonomickou prognózu a očekává, že česká ekonomika letos poroste nikoli o 1,4, nýbrž o 1,7 procenta. Růst by měl zrychlovat až na 2,5 procenta v roce 2017.
Ďábel se ale jak známo skrývá v detailech. Platí to i o hospodaření státu. Podrobnější pohled je tedy o dost horší: škrty v investicích, prakticky nulový rozvoj infrastruktury. Příjmy státu také nic moc, tedy ty pravidelné. Stav pokladny vylepšily jednorázové operace. Na nevyvážené struktuře příjmů a výdajů státu se nic moc nezměnilo.
Co hůř, jiné to nebude ani v budoucnu. Spíše naopak, jak lze vyčíst z konvergenčního programu, což je oficiální dokument, který ministr financí Andrej Babiš hodlá zaslat do Bruselu. Strukturální deficit má napřesrok vzrůst z letošních 0,3 procenta HDP na 1,3 procenta. Pro představu jde zhruba o 40 miliard korun.
Obrat k lepšímu se neplánuje ani v následujících dvou letech. Dluh dál poroste. Ministr financí, který tepal předchozí vlády za to, jak spravovaly státní kasu, a na úsporách sliboval miliardy, šetřit nebude. Nebo neví jak?
Jistě, konvergenční program se dá číst i jinak. Je v něm jasně dáno, že daň z přidané hodnoty uvalená na léky, zdravotnické potřeby nebo knihy se má od příštího či přespříštího roku snížit na deset procent, v dalších letech by dokonce měly klesnout sazby i u ostatního zboží a služeb. Pokud to tak bude, ceny nejspíš klesnou jen symbolicky, ale voličskému uchu to bude jistě lahodit. Jenže stát má kvůli snížení sazeb DPH přijít o šestnáct miliard korun.
Konvergenční program také stvrzuje, že Sobotkův kabinet splní i další předvolební sliby. Zvýšení penzí a mnohé další. Ani slovo v něm naopak není o zvyšování firemních daní nebo zavedení daní sektorových. To je pro změnu rajská hudba pro firemní uši. Co z toho nakonec bude, je ale také dost zřejmé, i když nejspíš jenom ekonomům.
Ne že by novopečený ministr financí nezásoboval veřejnost zprávami, co všechno napraví kvůli tomu, aby stát měl k dispozici více peněz. Téměř vše je zahrnuto pod teorii o řízení státu jako firmy. Malou ukázku z praxe už známe. Babiš na finančním trhu investoval státní miliardy, tříměsíční výnos činil zhruba pětačtyřicet milionů korun.
Podobné operace, stejně jako jednorázové tahání financí z účtů polostátních firem, ale rozpočet prostě nespasí. Na strategii, která by dávala smysl pro celé volební období, zkrátka pořád čekáme. Ostatně i konvergenční program se má ještě přepracovat.