Jana Havligerová: Výročí pádu vlády a politici

Spolupracovnice expremiéra Nečase Jana Nagyová (nyní Nečasová).

Spolupracovnice expremiéra Nečase Jana Nagyová (nyní Nečasová). Zdroj: ctk

Od policejního zásahu na Úřadu vlády uplyne zítra přesně rok a na vrchním státním zastupitelství v Olomouci ještě pořád hrají puzzle. Přesněji, jak říká Ivo Ištvan – prověřují, skládají dohromady střípky. Které, říkáme my, lze na rozdíl od puzzle nakonec poskládat, jak je zrovna libo, propojit téměř kohokoli s kýmkoli a čímkoli.

Přinejmenším jeden efekt už ale zřejmě hravost vrchních státních zástupců má. Politici vystřízlivěli, alespoň většina těch, kteří zasedají v Poslanecké sněmovně. Aby nedošlo k omylu. Nemáme na mysli prohibici v českém zákonodárném tělese. Řeč je o vystřízlivění z etapy minulého volebního období, která by se zkráceně dala nazvat „Vy nám Ratha, my vám Parkanovou“. Správně, mluvíme o vydávání zákonodárců k policejnímu stíhání.

Proti vydání sociálnědemokratické poslankyně Kailové, dříve náměstkyně ústeckého primátora, do rukou policistů za to, že údajně porušila povinnosti při správě cizího majetku a zneužila pravomoci úřední osoby, se – až na výjimky – její nynější kolegové postavili. Při hlasování nerozhodovala stranická příslušnost, ale zdravý rozum a čisté svědomí dospělých lidí. Tedy to, co bychom od zástupců, které si volíme, měli požadovat především.

Nemá smysl ztrácet čas vysvětlováním, o co v ústecké kauze jde, pravdy bychom se stejně nedobrali. K té by se pokud možno skutečně měl případně dobrat soud. Nepochybné ale je, že socialistka Kailová nevraždila a nedopustila se ani jiného zvlášť opovrženíhodného činu. Pokud se provinila tím, z čeho ji policisté a státní zástupce podezřívají, spravedlnosti neunikne, jen to případně bude s určitým zpožděním. Které také ovšem může ukázat, že pokus o její stíhání byl od samého počátku jen účelově nafouknutou bublinou. Jak už teď usoudili ti poslanci, kteří byli proti vydání Kailové.

Vydavání policii jako na běžícím páse

V minulém volebním období Poslanecká sněmovna svoje členy vydávala k policejnímu stíhání jako na běžícím páse. I to bezpochyby uvolnilo stavidla k tomu, co nyní předvádí olomoucké vrchní státní zastupitelství. Stručně řečeno k neúměrnému rozšiřování moci státních zástupců a policie.

Davidem Rathem to začalo. Potlesk veřejnosti z chycení první „velké ryby“ překryl neúměrně dlouhou dobu, po niž byl exposlanec držen ve vazbě. Příslušnému státnímu zástupci i soudci tato svévole hladce procházela, orgánům v trestním řízení narůstal apetit i sebejistota. Když vysocí představitelé policie a justice napochodovali do Strakovy akademie, kdekdo zůstal v němém údivu.

Teď, jak to vypadá, se politici vymaňují z ochromení a dochází jim, že právě oni jediní mohou především státním zástupcům přistřihnout přerostlá křídla. Právě to a nic víc. Po návratu do doby, kdy se nevyšetřovalo nic, v žádném případě nikdo nevolá.