Jsou to řeči přinejmenším stejně prázdné jako celá divoká diskuze o Zemanových vulgarismech. Ty jsou jen novým obalem toho, co prezident řečí vázanou sděloval dávno před neslavnými Hovory z Lán. Obsah je podstatný, nikoli forma. Připomeňme si: Pojem ústavní zvyklosti je „naprosto idiotský“. „Na Ukrajině nejsou žádní ruští vojáci.“ „Já se v Číně snažím učit, jak zvýšit ekonomický růst a stabilizovat společnost.“
Ale zpět na Albertov. Házení vajíček si protestující skutečně mohli odpustit, jejich počin se ale dá snadno pochopit. Reakce, které protest označují za ostudu vzhledem k přítomnosti dalších středoevropských prezidentů, jsou úplně mimo mísu. Protestovat se vždycky chodí tam, kde je každý hlas nejvíc slyšet.
Postoj prezidenta a samozřejmě i části tuzemské politické reprezentace k dění na Ukrajině, váhání nebo přímé odmítání protiruských sankcí a zpochybňování významu lidských práv, to vše nelze brát na lehkou váhu. Citelně to ovlivňuje vztahy Prahy s Evropskou unií i s Washingtonem, což momentálně okusil premiér Bohuslav Sobotka. Aby premiéra v Bílém domě při návštěvě USA přijal alespoň viceprezident Joe Biden, stálo českou diplomacii nemalé úsilí.
Obava z východního kurzu
Někteří tamní političtí pozorovatelé dokonce tvrdí, že ke kýženému setkání mnohem víc než diplomatický um přispělo něco jiného. Totiž obava americké strany, aby případný debakl Sobotkovy cesty ještě více nepovzbudil ty české politiky, kteří se netají chutí hnát Česko ze Západu na Východ. Pro premiéra to nebude nejpříjemnější schůzka. Zvlášť když to celé Zeman na poslední chvíli přisolil pozváním Putina.
Ostatně především takové a podobné prezidentské choutky „ocenili“ v pondělí demonstranti svými hesly při slavnostním odhalení pamětní desky věnované památce občanů bojujících za svobodu a demokracii. Při projevech čtveřice středoevropských prezidentů byl klid, Joachimu Gauckovi a Bronisławu Komorowskému tleskali, ovacemi vítali i slovenskou hlavu státu Andreje Kisku.
Německý prezident připomněl Václava Havla, polský zase vyzýval k solidaritě s Ukrajinou. Takže žádná mezinárodní ostuda. Jen důrazná připomínka toho, že zdaleka ne každý Čech a Moravan smýšlí stejně jako český prezident.
Z dění na Albertově stojí za zapamatování ještě jeden fakt. V Zemanově doprovodu se neobjevila ani jedna tvář studentských vůdců z roku 1989. Monika Pajerová, Martin Mejstřík nebo Igor Chaun chyběli. I to má svůj symbolický význam.