Odpadní skládky lidského blahobytu. I tak by se možná daly nazvat technologie, které místo šetření emisí skleníkových plynů nabízejí jejich ukládání pod zem. Zatímco dosud naprostá většina ekologů a politiků tuto možnost odmítala jako příliš nebezpečnou a kontraproduktivní, dnes i německá strana Zelených volá po tom, aby vzniklo dokonce jakési celoevropské podzemní úložiště uhlíku. Ani Zelení totiž už zjevně nevěří, že by takzvaný Green Deal sám o sobě pomohl snížit produkci emisí na požadovanou úroveň.
Článek původně vyšel na info.cz.
Způsob, jakým by bylo možné ukládat oxid uhličitý natrvalo pod zem, je známý už dlouho, minimálně od sedmdesátých let minulého století. Tehdy byl ale využíván především v ropném průmyslu. Dnes se některé firmy pokoušejí prokázat, že tato technologie může výrazně pomoci k „vázání emisí“ pod povrchem, a tedy i ke snížení takzvaného skleníkového efektu.
Na první pohled vlastně vypadá tento koncept jednoduše. Místo toho, aby se člověk (často marně) pokoušel při své činnosti produkovat méně CO2, zachytí kysličník uhličitý ve vzduchu a natrvalo ho uloží pod zem. Vždyť takové skládky uhlíku vytváří od nepaměti i sama příroda. Tak proč se od ní nepoučit?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
