Je jasno: Ministerská „Hospodářská strategie“ je jen další zbytečný papír
Když ministr průmyslu a obchodu přišel se svou hospodářskou strategií, napsal jsem, že k tomu, aby se něco reálného stalo, bude od ministra Lukáše Vlčka potřeba doslova nadlidské úsilí. O pár měsíců později je už celkem jasné, že se tento pokus o nějaké strategické směřování české ekonomiky od vlády připojí k podobným ostatním dokumentům a čeká ho stejná budoucnost – tedy založení do nějakého ministerského šuplete.
Klíčové je totiž číst usnesení, kterým byla Hospodářská strategie loni v říjnu schválená. V něm vláda uložila ministru průmyslu a obchodu, ministru financí a zmocněnci vlády pro odolnost a modernizaci ekonomiky do 28. února 2025 předložit vládě implementační plán strategie.
To se minulý týden stalo a onen plán je veřejně k dispozici a k připomínkování do 14. března. Právě tento plán má představovat konkrétní opatření, jak se Česko dostane mezi deset nejvýkonnějších ekonomik Evropy. A už tady začíná velká úřednická legrace.
Stalo se totiž přesně to, co se dalo očekávat v říjnu, kdy ministr Vlček se svou slavnou strategií přišel. V momentě, kdy ji vláda schválila, o ni ztratili politici zájem a nastoupila takzvaná pracovní úroveň, což jsou úředníci. A podle toho opatření také vypadají. Rezorty tam dodaly většinou to, co už dělají. Ani jinak nemohly. Na nic víc nemají mandát, a navíc nikdy neškodí, když se nějaká jejich vlastní ministerská priorita (ať už je to cokoli) objeví v jakémkoli dalším vládou schváleném dokumentu. Snižuje to totiž šanci, že na ni kdykoli v budoucnosti ministerstvo financí nebude chtít dát peníze.
Výsledek je tak celkem komický. Kroky, které nám mají pomoct dostat se mezi deset nejlepších ekonomik Evropy, tak jsou podle ministerstva mimo jiné třeba sjednocení čtyř dávek do jedné komplexní dávky státní sociální pomoci, flexibilní novela zákoníku práce, vytvoření portálu podnikatele, přijetí nového energetického zákona, přijetí kyberbezpečnostního zákona nebo zajištění a zabezpečení dostupnosti pitné vody z vodovodů pro veřejnou potřebu. Jsou to všechno důležité věci, ale bezpochyby ne strategické ve smyslu, že by extrémně akcelerovaly růst ČR.
Bez toho se totiž do top ten nedostaneme. Jak upozornil už v říjnu pro Seznam zprávy ekonom společnosti Natland Petr Bartoň, desátý nejvyšší HDP na osobu je dvojnásobný než HDP České republiky. Takže Česko by muselo růst příštích patnáct let asi šestiprocentním tempem každý rok, aby desátou nejúspěšnější evropskou ekonomiku dohnalo a předehnalo. To je rychleji než v současné době třeba Čína a tomu nic v současné spíše chmurné situaci naší ekonomiky nenasvědčuje.
Implementační šimlovina bez efektu?
A bezpochyby tomu nepomůžou spíše administrativní opatření jako přijetí nového kybernetického zákona, vycházejícího z evropské směrnice (takže ho budou muset přijmout všechny evropské státy). Ano, abychom byli fér, v opatřeních je i rozvoj jaderné energetiky či rozvoj PPP projektů, které jsou určitě o něco více strategické než kroky typu Implementovat Net-Zero Industry Act (nařízení č. 2024/1735/EU) jako pilotní iniciativu pro snížení administrativních bariér pro projekty výroby jmenovaných technologií pro nízkouhlíkovou ekonomiku. Ani tak implementační plán neodpovídá na otázku, jak dramaticky akcelerujeme růst, aby Česko splnilo hlavní cíl strategie.
Není to chyba úředníků, ale politické reprezentace. Pokud už volení zástupcové lidu chtějí fakticky zvýšit HDP země na dvojnásobek, píšou kolem toho strategie a ty pak nadšeně propagují před zástupci velkých podnikatelů tak jako loni čerstvě jmenovaný ministr průmyslu Lukáš Vlček na sněmu Svazu průmyslu, mají si z toho také udělat politickou prioritu.
To znamená proces osobně zaštítit či jej přinejhorším delegovat na politické náměstky a také zařídit, aby peníze, kterými chtějí extrémně ambiciózních cílů dosáhnout, nepůsobily směšně. To nemohou zvládnout jejich podřízení, protože k tomu pochopitelně nemají žádný mandát. Pokud píší strategii úředníci, nutně se v ní objeví jen změny, které nestojí žádné peníze (a jejich efekt je tak malý), nebo změny, které už jsou dojednané (a k tomu pak není moc potřeba extra strategie).
A úředníci k té strategii navrhnou i neslané nemastné usnesení vlády o tom, že ministr průmyslu má „koordinovat naplňování hlavních opatření Hospodářské strategie ČR“ a „vyhodnocovat nejméně jednou ročně míru naplnění cílů“ této strategie. Ostatní členové vlády pak mají „naplňovat opatření“. Že by se vláda usnesla na tom, že uvolní nějaké extra peníze? Ani náhodou.
Pro srovnání jak to vypadá, když plánují politici: Strany pravděpodobné nové německé koalice se dohodly v úterý na celé řadě opatření k nastartování ekonomiky a zbrojní výroby. Mimo jiné také na tom, že do výstavby a modernizace infrastruktury v Německu nalijí v příštích letech 500 miliard eur navíc, což je asi 12 procent ročního německého HDP. Srovnatelná částka pro Česko by byl necelý bilion korun. Netřeba říci, že nic takového se ve strategii neobjevilo.
Těžko je tak možné nevzpomenout okřídlený citát někdejšího ruského premiéra Viktora Černomyrdina, „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.“ Byl to hezký pokus, ale aspoň máme k dispozici další důkaz, že pokud se do „strategií“ nepromítnou jasné politické dohody a rozhodnutí podepřené konkrétními penězi, nemají tyto dokumenty ani cenu papíru, na kterém jsou vytištěné.
