Uplynul jen týden od chvíle, kdy veřejnost spatřila první nerecenzovanou verzi výzkumu jihokorejských vědců tvrdící, že vyrobili LK-99, materiál supravodivý při pokojové teplotě. Zatímco u „běžného“ nerecenzovaného, tedy neověřeného výzkumu a metodiky by se obvykle pozastavil málokdo, supravodivost při pokojové teplotě zaujala. Aby ne, mohla by to být nová průmyslová revoluce. A zatímco je i „týden poté“ těžké tvrdit, že to skutečně revoluce je, dění kolem objevu obvyklý revoluční chaos připomíná stále více.
S jistotou se dá zatím říct jen jedno: studii nikdo experimentálně nevyvrátil, natož aby ji doplnil dovětkem, že „je to naprostá blbost“. To je dobrá zpráva. A ještě lepší je, že v portálu ArXiv pro nerecenzované studie přibyla minimálně dvě další díla tvrdící, že se LK-99 podle původního návodu podařilo vytvořit a že vykazuje vlastnosti supravodiče při pokojové teplotě.
Funguje Meissnerův efekt, takže LK-99 nad statickým magnetickým polem levituje, jinak řečeno má vlastní magnetické pole, což je charakteristické pro materiál v supravodivém stavu. A nežili bychom v jedenadvacátem století, kdyby nevznikl i fenomenální mem „floaty rock go brrrr“.
O něco hůře vyznívá zjištění na ArXivu z Indie. Tamnímu týmu se nepodařilo zreplikovat levitaci materiálu, byť jeho rentgenová krystalografie potvrdila strukturu krystalické mřížky.
Zajímavější jsou dvě studie, jejichž autoři se nebáli pustit „trochu dál“. Tým čínských vědců z Huazhong University of Science and Technology ve Wu-chanu – toto město prokazuje zvláštní schopnost prodrat se do zpravodajství – svá zjištění nahrál nejen kolegům na odborné servery, ale přímo publikoval video ukazující „černou hrudku údajného LK-99 levitující nad magnetem“. To umístil na síť Bilibili, cosi jako čínskou obdobu YouTube.
Vědci zároveň experimentovali se vstupními materiály pro výrobu LK-99. Zatím „víme“, že k výrobě původního vzorku je potřeba lanarkit a fosfid měďný, byť Číňané nahrazovali fosfid měďný fosfidy jiných kovů, například stříbra, bronzu nebo zlata. Posledně jmenovaný podle nich vykázal „ještě lepší vlastnosti“ než původní LK-99. Tím autoři pravděpodobně míní schopnost vést o něco vyšší proudy bez potřeby materiál podchlazovat.
Výzkumnice Sinéad Griffinová z Lawrence Berkeley National Laboratory fungující pod správou amerického ministerstva energetiky vložila celý zhruba čtyřdenní výrobní postup Jihokorejců do superpočítače. Výsledek ji překvapil: materiál by podle počítače měl při pokojové teplotě vykazovat supravodivé vlastnosti, tedy „vykazovat na atomární úrovni cesty pro bezodporový pohyb elektronů“. Počítač rovněž zjistil, že ne celý vzorek LK-99 je stoprocentně supravodivý. Tak fungují jen oblasti s vysokou energetickou hustotou v okolí krystalické mřížky.
Na to lze navázat dalším střípkem z týdenní story LK-99. Jedna z prvních kritik řady skeptiků na Twitteru, pardon, X, směřovala k tomu, že původní jihokorejský materiál na snímku ze studie nevykazuje zmíněný Meissnerův efekt „všude“ – černá hrudka se nad magnetem vznášela „tak nějak jen napůl“ (viz titulní snímek tohoto článku), jedna část se velmi pravděpodobně povrchu magnetu téměř dotýkala. Obdobně se chovala i hrudka, kterou natočili Číňané. Nesupravodivé či nepříliš supravodivé „nečistoty“ by tak mohly kýženou schopnost materiálu mírnit, ale je to zatím jen spekulace.
Pochybností se však za týden navršilo více. Původní studie, pod níž byli podepsáni tři autoři, byla stažena. Nahradila ji takřka stejně vyznívající studie se šesti autory. Podle zákulisních drbů se původní trojice bála, že jim druhá půlka týmu „vypálí rybník“, a tak ještě ne zcela dopracovanou studii „vystřelila“ předčasně. Přece jen, je to materiál, který může vést, jak minulý týden poznamenal profesor Igor Jex, k „instantní Nobelovce“. Ta se ostatně v rámci oboru dělí vždy jen nanejvýš mezi tři laureáty.
Další zajímavou perličkou je, že zhruba dva dny po zveřejnění padala největší kritika na jeden z grafů, který podle ověřujících „nedával smysl“. Smysl skutečně nedával, takže jej autoři nahradili s tím, že „došlo k chybě při kopírování výsledků do PDF“. Nový graf už „sedí“, nebo se kolem něj alespoň příliš nediskutuje.
Pak je tu ještě jeden drb, zatím neověřený, ale publikovaný na Wikipedii: název LK-99 vznikl ze zkratek jmen původních autorů – Sukbae Lee a Ji-Hoon Kim (Lee-Kim) – a roku objevu 1999.
O zopakování objevu teď usilují patrně všichni materiáloví vědci na světě včetně těch z Česka. Tuzemské laboratoře již mají připraveny prekurzory. „Do týdne se snad uvidí. Oba zveřejněné výrobní postupy jsou mírně řečeno podivné a předběžné výsledky ostatních týmů poměrně rozporuplné,“ shrnul tuzemský vědec, jenž si nepřál uvést jméno.
Ať už to ale bylo jakkoli, jedno je jasné: Kauza se zapíše do análů. Ať už jako nejdůvěryhodnější vědecký blud, který byl vyvrácen, anebo jako chaotické porodní bolesti nové průmyslové revoluce. Tak jako tak je skvělé moci to sledovat i díky sociálním sítím takřka v přímém přenosu.
