Elektromobilita je zajímavý fenomén. Na jedné straně je několik málo vizionářů, kteří chtějí změnit svět. Uprostřed stojí zmatení politici, pro které je cokoli, co nese název „Eko“, „Green“ či „CO2 free“, důležitější než peněženky vlastních lidí. Na konci je pak mnoho nezodpovězených otázek, které se ve veřejném prostoru nehodí pokládat.
Není to tak dávno, co český finančník (a spokojený uživatel automobilu Tesla) Pavel Tykač v podcastu Insider řekl, že supercharger, na kterém baterii svého auta dobije na 80 procent za 40 minut, spotřebovává proud o velikosti 200–360 ampérů. Jen pro srovnání: standardní rodinný dům má hlavní jistič o velikosti 3×20 ampérů a obyčejná zásuvka nedovolí větší průtok elektrického proudu než 16 ampérů.
Z těchto čísel jednoznačně vyplývá, že nabíjení osamocené tesly na superchargeru před obchodem je zřejmě v pořádku. Ale zkusme si představit, že tam těchto aut bude najednou deset vedle sebe, anebo dokonce několik stovek. Dokážeme si představit, jak silný kabel by tam musel pod zemí vést? Či kde se vezme potřebná kapacita a příkon nejen nabíjecích stanic, ale i elektrické sítě jako takové?
Pokud na jedné straně chtějí politici utrácet miliardy z kapes daňových poplatníků na podporu elektromobility, měli by stejně tak umět vysvětlit, jak zajistí, abychom mohli tato auta ve veřejném prostoru pohodlně nabíjet, a to v potřebném množství desítek a později i stovek kusů.
Další tématem, o kterém se v souvislosti s elektromobilitou jen málo mluví, je bezpečnost. Čas od času v médiích slyšíme, že tesla začala hořet někde v Alpách, že ji nešlo uhasit ani za tři dny a že jen likvidace ekologické škody způsobená únikem chemikálií z hořící baterie do potoka stála 20 milionů eur.
Nabízí se otázka: máme v Česku definovány nějaké protipožární bezpečnostní standardy v souvislosti s parkováním elektroaut v podzemních parkovištích? Nemáme. Až tam jednou takové auto při nabíjení chytne, bude to naprostá katastrofa. Uhasit nepůjde a o ztrátách na životech ani nemluvím. Speciální kontejner s vodou, do kterého se musí hořící vrak jeřábem ponořit, tam ani neprojede.
Vedle toho vyzkoušená auta na LPG a CNG do podzemních garáží stále nemohou (kvůli bezpečnosti), zatímco auta na elektriku, jejichž baterie reálně téměř nejdou uhasit, nikoho netrápí.
České republice v souvislosti s elektromobilitou navíc reálně hrozí, že se stane chemickou popelnicí Evropy. Nová elektroauta jsou natolik drahá, že budou běžným lidem nedostupná. Případnou poptávku po elektromobilech bude tedy logicky táhnout trh ojetých vozidel.
Co ale reálně znamená ojetý elektromobil starý pět let? Jeho baterie už je na konci životního cyklu a jen její ekologická likvidace bude stát minimálně 1500 eur. Na dalších pět tisíc eur vyjde baterie nová. Skutečně věříme, že si dovezeme ze Západu ojeté elektroauto a budeme ochotni do jeho servisu obratem investovat dalších sedm tisíc eur? Jestliže tento servis na elektrické ojetině neproběhne, významně to zvýší bezpečnostní rizika spojená s jeho dalším provozem. Například v podobě vzplanutí staré baterie.
Nemohu říci, že bych byl zatvrzelým odpůrcem elektromobility. Koncept sám o sobě je z hlediska inovace velmi zajímavý a inspirativní. Dokonce jsem aktivním majitelem elektrokoloběžky, která je pro pohyb ve městě velmi šikovným nástrojem. Jenomže rozdíl mezi koloběžkou a autem je zhruba 500 kilogramů baterií.
