„No tak, trošku jsem si zapřeháněl,“ odpovídá učitel řediteli ve hře Vyšetřování ztráty třídní knihy. Podobně se bude cítit ČNB ve druhé polovině roku, když bude snižovat úrokové sazby. Zvýšení úrokových sazeb je totiž overkill, jak se říká u nás na severu Moravy.
Proč je přehnané? Jen samotná energetická krize podle našich odhadů sníží spotřebu domácností až o tři procentní body. K tomu přidejme například dramaticky rostoucí ceny hnojiv zvyšující ceny zemědělských výrobců. Proto nyní vidíme i akceleraci růstu cen potravin. To sníží spotřebu až o další jeden procentní bod. Především u lidí s nižšími příjmy.
Současná inflace je z velké části ovlivněna nabídkovými šoky, jež samy o sobě ochlazují ekonomiku. Nejen spotřebu, ale i průmysl, který je energeticky náročný. Ano, inflace není způsobena výhradně nabídkovými šoky. Část růstu cen souvisí s domácími poptávkovými tlaky. ČNB pro měření poptávkových tlaků používá LUCI, což je souhrnný indikátor trhu práce. Podle jejích vlastních výpočtů tlaky na trhu práce vysvětlují jen 14 procent variability inflace. To není mnoho. A ve srovnání s roky 2018–2019 jsou nyní poptávkové tlaky plynoucí z trhu práce poloviční.
Očima guvernéra: Srovnání inflace v roce 2008 a teď
Někteří z vás možná namítnou, že poptávkové tlaky nemusejí nutně souviset jen se situací na trhu práce. Češi jsou maniodepresivní národ, takže hodně záleží na tom, zda máme „blbou náladu“, nebo ne. Některé recese jsme si totiž vyrobili sami právě „blbou náladou“. A naopak v manické fázi, kdy utrácíme, co můžeme, může bujet inflace. Aktuální důvěra domácností je nižší, než byla před covidem. Takže ani psychika neukazuje nějaké nadměrné poptávkové tlaky.
Z ČNB zaznívá, že důkazem silných poptávkových tlaků jsou rychleji rostoucí ceny služeb než zboží. Struktura spotřeby domácností ale ukazuje, že spotřeba služeb je stále pět procent pod úrovní před covidem. Celková spotřeba domácností v loňském roce sice rychle rostla, ale pouze se vracela na předcovidové úrovně. Z hlediska vývoje HDP jsme jednou z nejpomaleji se oživujících ekonomik v EU. To i eurozóna je na tom lépe.
Jednoduše řečeno, tohle nevypadá na poptávkou zmítanou ekonomiku. Přehnané zvyšování sazeb může být dokonce proinflační. Vyšší sazby totiž snižují dostupnost úvěrů a investiční aktivitu. Přitom velkým problémem české ekonomiky je podinvestovanost. Což je například vidět na nízké míře robotizace, nízké dostupnosti vlastnického bydlení, špatném hodnocení e-governmentu.
Růst české ekonomiky byl dlouho založen na levné dostupné pracovní síle. Kvůli demografii pracovní síla nebude dostupná a nebude ani levná. Pokud se chceme vymanit z pasti ekonomiky středních příjmů, kdy ekonomika roste o tři procenta a už vytváří inflační tlaky (jako před covidem), tak si musí projít další transformací. Vyšší míra robotizace, automatizace a digitalizace na úrovni produkce řeší pouze klesající pracovní sílu.
Musíme zvýšit i podíl předvýrobní a povýrobní fáze ekonomiky, které mají vyšší přidanou hodnotu. Věda a výzkum a design produktů na jedné straně, vztah s koncovým zákazníkem, větší podíl služeb a marketingu na straně druhé. Tohle nás posune na vyšší úroveň růstu produktivity. Nad tím vším je vzdělávání, otevřenost vůči talentům, podpora české značky a udržitelnost.
Tohle je druhá ekonomická transformace, kterou je možné realizovat dobře cílenými investicemi. Snížení podinvestovanosti zvýší růst potenciálu české ekonomiky. A tím i posune nahoru úroveň růstu ekonomiky, jež je spojena s inflačními tlaky. Jinými slovy k vyšším mzdám, k vyšší prosperitě, ale i k nižší inflaci se musíme proinvestovat.
Autor je hlavním ekonomem České spořitelny
