ČNB by měla prodat miliardy eur a více investovat do akcií, říká nejcitovanější český ekonom Tomáš Havránek | E15.cz

ČNB by měla prodat miliardy eur a více investovat do akcií, říká nejcitovanější český ekonom Tomáš Havránek

Jan Novotný

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Česká národní banka je v krocení inflace málo odvážná. S růstem úrokových sazeb by měla postupně vyprodávat eura nakoupená během devizových intervencí a mnohem aktivněji investovat rezervy do akcií podobně jako švýcarská centrální banka. Tvrdí to nejcitovanější český ekonom současnosti Tomáš Havránek. „Pokud by ČNB investovala jako Švýcaři, jen za dva roky by vydělala 300 miliard korun navíc,” říká profesor Institutu ekonomických studií FSV UK. Vzhledem k tomu, že zisk ČNB je ze zákona součástí státního rozpočtu, stát by mohl díky tomu snižovat svůj dluh.

Nakolik je současná inflace způsobená domácími vlivy?

To je dobrá otázka. Já Vám dám taky jednu: Pokud by inflace byla převážně dovezená, proč ji mají Švýcaři pořád kolem jednoho procenta, zatímco my šplháme k deseti?

Není to tím, že jsme víc otevřená ekonomika?

Švýcarsko je také otevřená ekonomika. Dnešní inflace se často zdůvodňuje dodavatelskými problémy, ucpanými přístavy. Ucpané přístavy zdraží třeba dovážené televize, ale pokud si koupíte dražší televizi, máte méně peněz mimo jiné na obědy v restauraci. Poptávka po meníčkách by tedy měla klesat, i jejich ceny by měly klesat. Ale my vidíme zdražování všeho. I můj masér zdražil, přitom jeho hlavním vstupem je jeho čas. Takže inflace má převážně domácí zdroje, které jsou dva. Zaprvé levné peníze, tedy nízké úrokové sazby. A zadruhé vrtulníkové peníze. Během pandemie dostávali lidé a firmy peníze za to, že nic nedělali. A tak dnes mnohem víc peněz než dřív honí stejné nebo menší množství zboží a služeb.

Video se připravuje ...
Jak se počítá inflace a najdete ve spotřebním koši

Zmínil jste takzvané peníze z vrtulníku. Měli jsme jinou možnost, jak přečkat covidovou pandemii, než ty peníze lidem rozdat?

V té době se možná nic jiného dělat nedalo. Ale v řadě zemí, například u nás či v USA, se pod covidové výdaje skryla spousta dalších, které byly spíše úplatky skupinám obyvatelstva, často předvolebního charakteru. Takže šlo o fiskální expanzi odůvodněnou covidem, která určitě nebyla nutná v celé výši.

Dalším současným sporem o inflaci je, jestli je dočasná, nebo trvalá. Na které straně stojíte vy?

To je spíš otázka psychologie než ekonomie. Setrvačnost inflace závisí na psychologii. Když se o ní stále mluví, tak ji všichni čekáme a promítáme ji i do svých mzdových požadavků. Firmy zvyšují ceny a zákazníci to přijmou. Většina z nás už čeká dvojciferné hodnoty, tedy pádivou inflaci. ČNB doufá, že za dva až tři měsíce přijde prudký zlom. Tohle už ale centrální banky říkají od loňského jara, že se blíží zlom, a přitom inflace stále graduje.

ČNB loni několikrát za sebou zvyšovala úrokové sazby. Jaká bude setrvačnost těchto kroků a kdy nám díky nim inflace klesne?

ČNB tvrdí, že setrvačnost je rok, rok a půl. Vědecká literatura počítá spíše se dvěma nebo třemi lety. Mluvíme tady o mechanickém dopadu, tedy že firmy mají dražší úvěry, méně investují, lidé více spoří a tak dále. Ale to prudké zvýšení sazeb byl hlavně marketingový signál, že ČNB nebude inflaci tolerovat. Takže může zapůsobit na psychologii hned, což je to, o co ČNB jde. Pozor ale, že zvýšení sazeb negativně dopadne především na domácnosti, zejména skrze hypotéky. Ne tolik už na firmy, které si mohou vzít stále levné úvěry v eurech a proti silnější koruně se mohou výhodně zajistit na forwardech. Existuje nástroj boje proti inflaci, který náklady rozloží více mezi lidi a firmy a zároveň působí rychle psychologicky i mechanicky. Tím nástrojem je posílení koruny. K tomu trochu dochází až teď v lednu.

Posiloval byste tedy ještě více korunu? Jak?

Samozřejmě nelze prodat najednou všechna eura, která ČNB nakoupila během intervencí proti koruně. ČNB teď má přes 150 miliard eur. Kdyby je pustila na trh, koruna posílí tak dramaticky, že způsobí recesi. Ale v roce 2013 ČNB intervenovala proti deflaci, při tom subvencovala exportéry. Pokud se chová symetricky, měla by teď intervence aspoň z části odmazat a eura prodat. Už od září měla verbálně hrozit prodejem eur, koruna by pak posílila mnohem dříve. To by zamezilo dvojciferné inflaci. Ideálně měla ČNB vyhlásit, že každý měsíc prodá jedno procento z rezerv a bude to tak dělat čtyři roky. Zbylou polovinu rezerv bych investoval podobně jako Švýcaři, Singapurci či Norové.

Do čeho by měla ČNB investovat? Do akcií?

Hlavně do akcií, trochu do zahraničních nemovitostí. Pokud by ČNB investovala jako Švýcaři, jen za dva roky by vydělala 300 miliard korun navíc. A to jsou Švýcaři ještě hodně konzervativní, i tak ale mají víc akcií a dluhopisů s delší splatností. V ČNB bohužel stále panuje z investování strach, protože akcie kolísají. Krátkodobě můžete prodělat, ale dlouhodobě jste vždy v plusu. Poradci dokonce v roce 2017 radili bankovní radě investovat polovinu rezerv po vzoru Singapuru, to by od té doby vydělalo bilion.

Proč tu ochotu k investování ČNB nemá? Souvisí to nějak s politikou?

Oni vydělají bilion a nikdo je za to nepochválí. Ale prodělají dočasně sto miliard, což se může stát, a hned jsou fotky guvernérova domu v Blesku. Takže je tam velká averze k riziku. Oni si technokratickým doublespeakem odůvodní, že rezervy navždy potřebují na běžném účtu. Ale k čemu ty rezervy máme, když je neinvestujeme do výnosu ani do cenové stability? Navíc těch 150 miliard eur spravuje v ČNB sedm lidí, kteří mají plat 60 tisíc. Teď si to spočítejte, jestli se nám to vyplatí. Je to takový český haléřový management. Ušetříte statisíce na platech, ale že ročně přijdete o stamiliardy, to už nikoho nezajímá. Mimochodem, ve státní správě jsou platy zmrazené. Ale v ČNB platy rostou vzorečkem tři procenta plus inflace. Takže letos bude v ČNB rekordní růst platů. To je, jako kdyby policista měl vyšší odměny za vyšší počet vražd ve svém okrsku. Já navrhuji vzoreček deset procent mínus inflace. To byste pak viděl cenovou stabilitu.

Tak to bychom měli vyřešenou cenovou stabilitu. Ale jak donutit ČNB, aby rezervy investovala?

Mohli bychom dát do zákona o ČNB, aby se o rezervy starala s péčí řádného hospodáře. Bankovní rada by se tedy musela chovat k rezervám jako k vlastním penězům. Ale ono stačí vytvořit povědomí ve společnosti, že by ČNB měla rezervy investovat a nikdo ji za to neukřižuje. Navíc, a to bych zdůraznil, investovat musí hlavně kvůli mandátu cenové stability. Ze zákona automaticky převádí zisk do státního rozpočtu. No a státní finance jsou teď na cestě ke katastrofě. Kdyby náhodou přišla extrémní inflace, tak ČNB nemůže zvýšit sazby třeba na 20 procent jako Fed v roce 1980, protože by stát kvůli dražší obsluze dluhu zkrachoval. Pokud ČNB investuje rezervy, bude moci do budoucna proti inflaci bojovat razantněji.

Vy jste zastáncem průměrné nulové inflace v dlouhodobém měřítku. Ale není přece jen nějaká nízká míra inflace pro ekonomiku prospěšná?

Inflace má náklady a přínosy. Vědecké studie, které je od roku 1990 porovnávají, v průměru ukazují nulovou ideální inflaci. To je skutečná stabilita. Někdo může říct, že je to radikální změna, ale tohle prostě říká naše ústava. Tedy, že se ČNB má starat o cenovou stabilitu, ne dvouprocentní inflaci. Hlavně, současné inflační cílování neopravuje svoje chyby. Letos bude inflace kolem osmi procent, ale další roky se ČNB bude snažit zase o plus dvě procenta, ne třeba plus jedno procento během pár let, abychom měli ty dvě procenta v průměru. Takže vůbec nevíme, jaká bude hodnota peněz za deset let. Proto je nelogické spořit. Když máte volné peníze, dáte je raději do nemovitostí. Tím inflační cílování vytváří bubliny, které hasíme přísnějšími podmínkami pro hypotéky. A přitom by stačilo pečovat o skutečnou cenovou stabilitu.

Ale pokud bychom neměli inflaci, měli bychom zřejmě i nulové úroky a zároveň by lidé neinvestovali své peníze třeba do nemovitostí, což by podvazovalo hospodářský růst, ne?

Ano, pokud máte nižší inflaci, máte krátkodobě nižší růst. Krocení inflace vždy bolí. Ale dlouhodobě je efekt inflace na růst maličký. Silnější vliv má nejistota ohledně hodnoty peněz, která škodí firmám i lidem. Kdybychom znali hodnotu peněz za deset let, nejistotu bychom smazali, ekonomice bychom pomohli. Švýcaři mají teď zhruba stejnou cenovou hladinu jako v roce 2008. A švýcarská ekonomika se vyvíjí minimálně tak dobře jako třeba německá či švédská, tedy růst cenovou stabilitou netrpí.

Hovoříte o silném vlivu koruny na cenovou stabilitu v Česku. Je koruna pro nás stále nezbytná?

Vždy jsem byl příznivcem společné evropské měny. Na cestování je skvělá. Ale z jejího přijetí v Česku jsem čím dál méně nadšený. Evropská centrální banka (ECB) nemůže kvůli inflaci zvýšit sazby ani na čtyři procenta. Kdyby to udělala, krachne zadlužená Itálie. Když krachne Itálie, končí celý projekt eura. A ECB ani nemůže významněji posilovat svou měnu, což ČNB může. Takže teď Evropa nemůže proti inflaci dělat nic, pokud inflace sama nezmizí.

Nová Fialova vláda často mluví o šetření a škrtání výdajů. Je teď vhodný čas na utažení opasků?

Ano, poptávka je natolik naboostovaná, že je nutné pro obnovení rovnováhy ji významně utlumit. Je to nutná věc, která bude bolet a tuto vládu poškodí. Ale je to třeba udělat.

Hýříte nápady, jak současnou situaci změnit. Nechcete se vrátit do ČNB? Třeba tentokrát jako nový člen bankovní rady? 

No nevím, bydlím v Litomyšli a mám čtyři malé děti. Kdyby byla poptávka po někom v mém věku, tak lepší akademické publikace mají Filip Matějka a Jaroslav Borovička. Finančním trhům zase lépe rozumí Jakub Seidler. Letos máme štěstí v neštěstí, že budeme mít nového guvernéra a většinu bankovní rady. Dělat změny je nejsnazší, když začínáte a je krize. Vladimír Dlouhý, o kterém se mluví, je výborný kandidát. Pamatuji si na něj jako na brilantního přednášecího na Univerzitě Karlově. Věřím, že máme šanci na skutečnou cenovou stabilitu, nebo aspoň garanci dvouprocentní inflace v dlouhodobém průměru.

Tomáš Havránek (37)

Narodil se v Litomyšli, kde dodnes žije. Vystudoval ekonomii na Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy, přičemž rok strávil také studiem na Helsinské univerzitě. V roce 2014 krátce pracoval na Kalifornské Univerzitě v Berkeley, kde se podílel na studii odhadující společenské náklady emisí oxidu uhličitého. Mezi lety 2009 a 2019 pracoval v České národní bance. V období 2016 až 2018 působil jako poradce viceguvernéra Mojmíra Hampla. Dohromady je spoluautorem více než 50 publikací v mezinárodních impaktovaných časopisech, a to zejména v oblastech měnové ekonomie, mezinárodního obchodu a ekonomiky energetiky. Podle mezinárodní databáze RePEc je v současné době nejcitovanějším a nejlépe publikujícím českým ekonomem těsně před Janem Švejnarem. V roce 2021 byl prezidentem republiky jmenován profesorem.

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newslettery