Výběr, zvolení i prezentace generála Petra Pavla vypadají od začátku jako pečlivě připravený a umně řízený projekt. A byl zatím úspěšný. Ovšem taškařice kolem soudce Roberta Fremra, kterého se pokusil Pavel a jeho poradní tým protlačit na Ústavní soud, skončila naprostým fiaskem.
Je absurdní, že 34 let od listopadové revoluce jsme se s některými relikty minulého režimu pořád nedokázali vyrovnat. To, že jsme dospěli do této situace, ale vlastně ani tolik nepřekvapuje, protože samotný generál Pavel byl kdysi členem komunistické strany a v roce 1988 se stal členem Zpravodajské správy Generálního štábu, což byla v letech 1945 až 1992 československá vojenská zpravodajská služba. Mnoha voličům to ale nevadilo, protože Petr Pavel dosáhl v druhém kole prezidentské volby fantastického výsledku – dostal 3 359 151 hlasů.
S tak silným mandátem, který byl navíc udělen v přímé volbě, se dá dobře pracovat a v podstatě protlačit cokoli. Jenže u soudce Fremra prezident Pavel tvrdě narazil. Přitom o „poklescích“ Roberta Fremra se diskutovalo dlouho předtím, než návrh prezidenta doputoval do Senátu. Na varovné hlasy Pražský hrad povýšenecky nereagoval. Výhrady ignoroval i poradce prezidenta pro ústavu a právní otázky a vedoucí Konzultačního panelu pro nominaci ústavních soudců Jan Kysela.
Ten v jednom rozhovoru řekl: „Domluvili jsme se, že by bylo pokrytecké, kdyby byla absolutní překážka, že byl kandidát (na ústavního soudce) členem KSČ… Proto jsem se domluvili, že by to měli být maximálně dva lidé.“ Místo toho, aby byl desítky let od revoluce Ústavní soud dávno od podobných osob vyčištěn, pokračujeme dál v relativizaci hříchů minulého režimu. To Kyselu a jeho kolegy nenapadlo? Vůbec si takové otázky nepoložili? A prezident Pavel do takového pochybného rozhodování nezasáhl.
Jak se ukázalo, jako pojistka selhal v tomto případě i Senát. Tedy konkrétně zákonodárci, kteří pro Fremra hlasovali. Proč se tak stalo? Je to nekritický přístup ke všemu, co dělá prezident? Tak to někdy bohužel vypadá. Nebo některým senátorům a senátorkám chybí odvaha? Všem ne. Předseda horní komory Miloš Vystrčil řekl, že v případě odpovědí Fremra v horní komoře parlamentu „nabyl dojmu, že nám nebyla řečena úplná pravda nebo že některé věci byly různým způsobem zkresleny“.
Senátor Fischer byl daleko ostřejší a senátor za ODS Lumír Aschenbrenner pak prolomil mlčení kolem tajné volby a pro Reflex.cz napsal text, kde vysvětlil, proč pro Roberta Fremra nehlasoval. Takže hlasy proti zazněly, ale neprosadily se. Zvláštní u toho je, že právník Kysela pracuje pro prezidenta a současně působí v Kanceláři Senátu jako asistent a poradce předsedy Senátu a od roku 1998 jako tajemník Komise horní komory parlamentu pro Ústavu České republiky. Takže co si Kysela na Hradě vymyslí, přinese do „podhradí“ a tam se to odmává.
Logické by bylo, aby nepůsobil na obou místech. Arogance moci se při slyšení Fremra v Senátu projevila i tím, že když tento soudce odpovídal na dotazy senátorů a senátorek, z hradní kanceláře už nebyl nikdo přítomen. Bylo dopředu jasné, jak to dopadne? Asi ano. Robert Fremr se nakonec v pondělí 14. srpna své nominace na ústavního soudce vzdal. Kromě jiného prý proti němu byla vedena „neférová mediální kampaň“.
Tato jeho slova považuji za nehoráznost. On přece soudil za bývalého režimu za zády s StB. To bylo férové? Nesprávný výběr i chybný úsudek prezidenta Pavla v případě Fremra ale nepřímo ovlivňují i pohled veřejnosti na Ústavní soud. A když se teď objevily i pochybnosti o tom, jak v některých případech v dobách komunismu rozhodoval nový předseda ÚS Josef Baxa, je to ještě horší. Pokud by i na něj něco z dob minulých „vyplavalo“, byla by to věc, která bude vysoce problematická i pro celý „Projekt prezident Pavel“.
Autor je šéfredaktor Reflexu
