Fialova vláda prý okrádá důchodce, protože je prý nemá ráda. Prohlásil to Andrej Babiš předtím, než po očekávané tahanici s opozicí vláda definitivně protlačila sněmovnou přísnější podobu důchodového zákona. Ten omezuje předčasné odchody do penze, snižuje vliv růstu mezd na jejich pravidelné valorizace a omezuje mimořádné valorizace.
Mohli bychom Babišovi kontrovat, že on asi nemá rád děti, když uvolněním pravidel pro penze v minulých letech destabilizoval penzijní systém tak, že by se za dvacet let propadl do deficitu kolem pěti procent HDP, tedy v dnešních cenách asi 350 miliard korun.
Ono totiž platí, že když někomu přiznáme nárok na další peníze z rozpočtu, automaticky tím ukládáme někomu povinnost do té státní kasy ty peníze nasypat. Na stromech totiž nenarostou a dluhy je třeba splácet i s nemalými úroky. To, že to bude za dvacet či třicet let, penzisty nezajímá, ale rodiče a prarodiče dítek v kočárku by to zajímat asi mělo.
I po schválených úpravách zůstává systém výrazně deficitní. Místo 350 miliard bude chybět jen 150 miliard, což je mimochodem více, než představuje mnohými kritizovaný dopad zrušení superhrubé mzdy. Ta děcka to každopádně na nějakých daních budou muset doplatit. A ještě si k tomu raději šetřit na vlastní penzi.
V diskuzi, a nejen té poslanecké, opět zaznívaly falešné argumenty, které se penzistům tak dobře poslouchají a které mají dokázat, že změny jsou zbytečné a vláda si jen na úkor penzistů chce vylepšovat schodek státního rozpočtu.
Jedním z hlavních omylů je porovnávání výdajů na důchody v procentech HDP s jinými evropskými zeměmi. Obvyklé použité číslo je necelých osm procent HDP v Česku a dvanáct i čtrnáct procent v mnoha západních zemích. Toto porovnávání především zamlčuje, že v těch západních zemích je demografická situace dále než v Česku a je vyšší podíl důchodců na celkové populaci.
My tento podíl nyní budeme velmi rychle dohánět, tedy naše procento rychle poroste. Vlastně už roste, protože používaný údaj je tři až čtyři roky starý. Letos to už nebude osm procent, ale více než devět a půl. Navíc v oněch porovnávaných zemích platí penzisté z důchodů daně a zdravotní pojištění. U nás za ně pojištění platí stát a činí to další minimálně jedno procento HDP.
To, co právě prošlo sněmovnou, bylo opravdu nezbytné. Takový návrat z flámu na dluh do reality všedního dne. A důchodce to do bídy rozhodně neuvrhne. Na rozdíl od dopadů toho, kdyby se nepříjemný krok odkládal třeba dalších deset let a muselo se pak sekat opravdu ostrou sekerou.
