Když umělá inteligence najímá umělou inteligenci. Do firem se hlásí roboti, někteří nechtějí pracovat, ale krást
Během pandemie koronaviru se nastartovaly dvě změny, které dohromady vytvořily zajímavou a výbušnou směs. První změnou byl tlak na práci z domova, protože jsme byli zavření doma a nic jiného nám vlastně ani nezbývalo. Zvykli jsme si na to, takže i když pár let poté po nás šéfové znovu chtěli návrat do kanceláří, část z nás se nevrátila. A druhou ingrediencí do výbušného koktejlu je samozřejmě generativní umělá inteligence a její masivní demokratizace, tedy rozšíření k lidem za minimální náklady.
Kombinací obou vznikla pro společnosti nová hrozba. Na pohovory pro práci z domova se hlásí umělá inteligence. Vygeneruje životopis, motivační dopis, falešné doklady, napíše e-mail, a dokonce celou osobnost včetně fotografií. Poradenská společnost Gartner se tomuto novému trendu věnovala podrobněji a odhaduje blízkou budoucnost, která by nám ještě nedávno přišla neuvěřitelná. Podle společnosti by už v roce 2028 měl být každý čtvrtý kandidát na zaměstnání podvodný AI robot.
Co by nás překvapovat nemělo, je snaha lhát u pohovorů se zájemci o zaměstnání. Už v roce 2007 výzkumníci ve významném psychologickém časopise publikovali studii, která spočítala, že 90 procent zájemců o práci „podvádělo“. Do uvozovek je to potřeba dát, protože ne vždy šlo nutně o lež nebo snad předstírání, že jsou někdo jiný, ale typicky o zveličování vlastní kariérní historie či schopností. A nelze jim to snad mít ani za zlé, protože zveličovat umějí i firmy. Hledají nás na kreativní a flexibilní práci s možností kariérního růstu, jen abychom brzy zjistili, že jsme osm hodin „na píchačkách“ u telefonu a navoláváme klienty.
Programátor jménem Ivan
Zpravodajský server CNBC přišel dokonce s konkrétním příkladem, kdy americká společnost Pindrop dostala životopis od ruského programátora jménem Ivan. Protože splňoval všechny předpoklady, rozhodli se mu zavolat přes videohovor. Ivan měl pracovat na dálku, jak to dnes u programátorů často bývá, takže jim bylo jedno, že se k nim nedostaví osobně a je na druhé straně planety. Jenže při videohovoru se jim nezdálo, že obraz Ivanovy tváře nesedí se zvukem, a začali si dělat záznam. Při jeho bližším prozkoumání bylo jasné, že měli tu čest s uměle vytvořenou osobou. Deepfake, říkali bychom tomu ještě nedávno. Nebo AI robot.
Vtip je také v tom, že velké firmy dnes často nemají dost lidí na najímání dalších lidí, takže nechávají životopisy a motivační dopisy hodnotit – jak jinak – umělou inteligenci. Na konci dne se tak začíná stávat, že umělá inteligence najímá umělou inteligenci.
Možná bychom se mohli ptát, v čem je vlastně problém. Pokud byl Ivan umělá inteligence, tak určitě umí programovat lépe než řada skutečných programátorů. Firma by mu zaplatila a dostala by přesně to, co chce. Problém samozřejmě je už to, že někdo uvedl firmu v omyl. Nehledě na to, že falšoval dokumenty. Ale celé to může mít ještě mnohem horší dohru.
Starý dobrý pohovor
Popsány jsou totiž případy, kdy falešný zájemce o práci nechtěl vůbec získat peníze za práci z domova, byť vygenerovanou umělou inteligencí. Cílem byl mnohem sofistikovanější útok. Díky přístupu do firemních systémů se může útočníkovi, který za vytvořením robota stojí, podařit vložit do něj škodlivý software či ukrást citlivá data. A chtít za to tučné výpalné. To se samozřejmě dělo i v minulosti, ale umělá inteligence celý proces útočníkům zjednodušila a zlevnila. Zatím se můžeme bránit tím, že pozorné oko pozná, že nejde o skutečného člověka. Je ale pravděpodobné, že se budeme muset vrátit ke starému dobrému pohovoru mezi čtyřma očima.
