Tento pátek budeme znát jméno nového předsedy KDU-ČSL. Jaké je základní nastavení lidové strany, ročník 2019?
Před rokem a půl Bělobrádkovo vedení rozhodlo, že nevstoupí do vlády, v jejímž čele by stál trestně stíhaný premiér. O správnosti tohoto kroku se mezi lidovci příliš nediskutuje, což naznačuje, že tato politická strana, mající v erbu heslo „být u toho“, se přece jenom změnila.
Když se podíváme na výsledky posledních několika voleb, vidíme, že za předsednictví Bělobrádka se částečně proměnili i voliči. Třiadvacetitisícová KDU-ČSL už není stranou malých vesnic a měst střední velikosti. Voliči se mírně přesunuli do větších sídel a bývalí podporovatelé z malých obcí dnes volí ANO nebo SPD.
KDU-ČSL se od voleb 2013, kdy se opět dostala do sněmovny, v průzkumech pohybovala kolem sedmi procent. Propad na dnešních pět nastal před volbami v říjnu 2017, když jim nevyšla dvoukoalice s hnutím Starostové a nezávislí. Část veřejnosti to interpretovala jako tradiční lidovecký podraz. Rezignace na předvolební koalici však byla spíš pragmatická reakce na propad volebních preferencí.
V DNA novodobé KDU-ČSL je silně zapsaná zkušenost, když se po volbách 2010 nedostala do dolní komory parlamentu. Nejsilněji pociťovaným důvodem byla rozhádanost různých křídel a frakcí. Dnes se v lidové straně spíš snaží nic takového neopakovat.
I z toho důvodu probíhá kandidatura tří potenciálních předsedů (Marek Výborný, Jan Bartošek, Marian Jurečka) v nebojovném duchu. Podle dosavadního vystupování se zdá, že na jedné straně stojí dvojice poslanců Výborný a Bartošek. Mají jak v programu, tak ve strategii společné akcenty, kdy chtějí jít cestou předvolební integrace buď s menšími stranami, nebo s ODS. Exministr zemědělství Marian Jurečka naopak sází spíš na samostatný postup.
Oproti tomu liberálnější městské křídlo tvrdí, že ani jeden ze tří kandidátů nepředstavuje skutečnou změnu. Stále více lidí nevysloveně pošilhává po muži, který byl na sjezd pozván jen jako host.
Je jím poslanec Jan Čižinský, který se svou komunální kandidaturou za uskupení Praha sobě ocitl mimo lidovou stranu. Stále více členů k němu vzhlíží jako k expertovi na vyhrávání voleb, což mu poskytuje privilegované postavení být mimo i uvnitř KDU-ČSL. Tentokrát ještě do hry nezasáhne, ale pro mnoho členů je mytickým blanickým rytířem, který lidovce zachrání, až bude nejhůř.
Takže co nakonec o předsedovi KDU-ČSL rozhodne, když ne program a politická strategie? Klíčovou věcí se nejspíš stane síla osobnosti každého ze tří kandidátů, jaká se ukáže při předvolebním projevu. Nezbývá než si pár dní počkat.
