Komentář Bohumila Pečinky: Volby jako boj o politický režim

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Jakub Poláček / Paparazzi

Ilustrační foto
Ilustrační foto
Ilustrační foto
Ilustrační foto
5
Fotogalerie

Hlavní zápletkou letošních voleb bude to, jestli ústavní většinu (120 poslaneckých mandátů) získají ANO, KSČM, SPD a Piráti, strany, které nemají rády polistopadový režim a požadují jeho podstatné korektury. Otevřeným nebo zastřeným motivem těchto stran je systém změnit a nahradit jiným. Většina ve sněmovně jim dává určité možnosti, ústavní většina jim zcela rozvazuje ruce.

Společným rysem všech těchto stran je snaha modifikovat parlamentní republiku. Od přerozdělení moci ve státě ve prospěch exekutivy přes centralizaci pravomocí, omezení soudů a zavedení větších regulací do všech sfér života až po implantaci prvků přímé demokracie bez ohledu na politické tradice země. Pokud získají prostou většinu, půjdou změny cestou postupné eroze. V případě ústavní většiny dojde zřejmě na výraznější přeladění systému brzd a protivah, jak o tom píše ve své knize Andrej Babiš.

Pro Babiše je cílovou představou zvláštní mix husákovského socialismu a dnešního Ruska a Ukrajiny. Vedoucí roli jedné strany má nahradit hlavní role Agrofertu a jeho satelitů v hospodářském životě. Je to trend absolutního propojení státní moci a výběrové části velkého byznysu. Babiš už před lety interně vyhlásil husákovskou parafrázi „kdo není proti nám, je s námi“. Stručně řečeno stačí se přihlásit ke správnému směru a za desátky se dostat do relativně uzavřeného systému, kde ruka ruku myje. Ďábelskost Babišova marketingu je v tom, že z téhož obviňuje svoje konkurenty.

Komunistická strana je stále komunistickou stranou. Jen Rusko jako vzor nahradil Vietnam s byznysem pod kontrolou státu. Hrdinové Formanových filmů by ekonomiku státu charakterizovali nejspíš jako podnikání „vocamcaď pocamcaď“. A hlavně s penězovody do těch správných kas.

Třetím v pořadí je Okamura a jeho strana, která není stranou, ale zvláštním spolkem, za nímž v minulých volbách stál kmotr Bárta, dnes ho nahradil kmotr Hrdlička. Mentálně jsou okamurovci protofašisté, taková politická sekce ušlápnutých lidí z venkova a maloměsta, jejichž kulturním souvěrcem je zpěvák Hnídek alias Ortel. V minulých letech týdeník Reflex popsal způsoby, jimiž Tomio Okamura přeléval peníze z hnutí na vlastní konta, což přispělo k rozpadu jeho Úsvitu. Dnes se zřejmě sofistikovaněji pokusí o totéž.

Piráti jsou soft verzí hnutí ANO s rychlým připojením k internetu. Části hnutí nelze upřít idealistické pohnutky, ale výsledkem jejich konání může být jen větší nebo menší chaos podobně jako v případě Věcí veřejných. Pokud skutečně čtyři protirežimní strany získají silné pozice, ukáže se minutu po vyhlášení výsledků voleb, jak důležité bude hlasování o novém prezidentovi. Zřejmě tam se odehraje druhé kolo boje o podobu českého politického režimu.

Autor je komentátorem týdeníku Reflex