Městský soud v Praze shodil obžalobu na bývalého náměstka vrchního státního zastupitelství Libora Grygárka. Podle obžaloby se měl ze známosti s pražským podnikatelem Romanem Janouškem zasadit o to, aby nebyla vyšetřována jeho případná trestná činnost. Olomouckým žalobcům tak po letech spadl pod stůl další případ z takzvané aféry Nagygate.
Koncepce obžaloby byla založena na tvrzení, že Grygárek Janouška „nejpozději od listopadu 2008 osobně znal, měl s ním přátelský vztah, stýkal se s ním ve volném čase“, a proto zneužil svého postavení a zajistil, že jeho vyšetřování bude zastaveno a budou vráceny prostředky, které na Janouškových účtech ve Švýcarsku zabavila tamní prokuratura pro podezření z praní špinavých peněz.
Jak vyplývá z rozsudku, byly vyslechnuty desítky svědků, přičemž všichni potvrdili, že se v inkriminovanou dobu Janoušek s Grygárkem vůbec neznali. Byli vyslechnuti rodinní příslušníci obviněného, kolegové i asistentky z kanceláře Romana Janouška a lidé z jeho okolí. Veškeré kontakty mezi oběma muži jsou prokázány až od roku 2010.
Jediné svědectví, které mělo prokázat opak, poskytl jeden svědek, toho času ve vězení. „Na základě shora uvedených skutečností musí soud konstatovat, že neexistuje žádný přímý důkaz, který by prokazoval, že obviněný Grygárek a Roman Janoušek se na přelomu let 2008-2009, tedy v době, kdy byla vyřizována švýcarská právní pomoc, osobně znali. V případě, že není prokázán opak, musí soud vycházet z verze, kterou předkládá obviněný, to znamená, že se v rozhodné době neznali, ale seznámili se až v květnu 2010, což podporují i shromážděné důkazy,“ konstatoval soud.
Soudkyně rozmetala i další část obžaloby, podle níž měl Grygárek svými pokyny policii zabránit ve vyšetřování Janouška. Na vyřízení švýcarské žádosti o právní pomoc měli shodný názor i ostatní čtyři státní zástupci, kterým odpověď prošla rukama. Paradoxní bylo, že postup tehdy schválil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který poté, co byl Grygárek obviněn, zlovolný postup svých podřízených z Olomouce v rámci dohledové prověrky schvaloval.
O absurdnosti celé obžaloby, kterou podával státní zástupce Rostislav Bajger, svědčí i další věc. Bajger argumentoval tím, že Grygárek měl dostatek informací pro zahájení úkonů trestního řízení také z novinových článků, které v té době vycházely a spojovaly osobu Romana Janouška s různorodou trestnou činností. Jak ale soudkyně uvedla, hromadné sdělovací prostředky sehrály v této trestní věci neblahou roli, navíc jejich informace byly nepravdivé.
Suma sumárum – veškeré důkazy proti jednomu z nejvyšších představitelů státního zastupitelství se zakládaly na tvrzení jednoho kriminálníka, který si odpykával dlouholetý trest za podvody ve Valdicích. Navíc o něm bylo známo, že si za svědectvím k čemukoli rád udělá výlet do Prahy. Přesto měl Rostislav Bajger tu drzost, že celou záležitost hnal až k soudu. Není divu, že soud ani neprovedl hlavní líčení a celou žalobu shodil ze stolu.
Dát partě, která dnes tvoří špičky státního zastupitelství, větší nezávislost, by znamenalo zasadit těžkou ránu principům právního státu.
Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice
