Facebook se pustil do boje s celým státem, dokonce kontinentem. V Austrálii, kde má asi 17 milionů uživatelů, znemožnil sdílení zpravodajských článků místních médií a nebude uživatelům zobrazovat ani obsah světových vydavatelů. Ať už otevřou profily australské televize ABC News anebo britské BBC, všude uvidí stejnou hlášku: Nejsou k dispozici žádné příspěvky.
Ačkoliv Facebook tvrdí, že zpravodajství stejně tvoří sotva čtyři procenta obsahu na zdech australských uživatelů, skutečný dopad se ukáže až v následujících dnech. V době koronaviru totiž zejména média veřejné služby zpřístupňovala na sociální síti přímé přenosy vládních tiskových konferencí ke koronavirové situaci. Nové automatické nastavení odebralo řadu příspěvků i z úředních profilů, Facebook však ujišťuje, že to je chyba a alespoň tam se část obsahu vrátí.
Jiné služby provozované Facebookem, jako je obrázková sociální síť Instagram nebo komunikační aplikace WhatsApp, zatím nejsou tímto opatřením dotčeny.
To všechno vzniklo kvůli argumentační válce, kterou Facebook vede s australskou vládou. Sociální síť ukazuje ramena kvůli chystanému zákonu, na jehož základě by velké technologické firmy měly vydavatelům odvádět poplatky za využívání jejich článků. Zákon ještě ani neprošel parlamentem, Facebook se snaží zákonodárný proces ovlivnit před konečným hlasováním. Ovšem PR oddělení samozřejmě zdůraznilo, že to udělal s těžkým srdcem.
Možná je načase, aby se celý vykloubený mediální sektor vrátil ke starým dobrým principům budování vazeb se čtenáři, posluchači a s diváky. Facebook je něco jako plakátovací plocha, které musíte platit za to, abyste na ní byli dobře vidět. A když si vás někdo všimne, možná si pak od vás něco zdarma přečte. Pro média je to dlouhodobě neúnosný model.
Takže když se chce Facebook touto cestou vydat, po prvotním leknutí by neměli vydavatelé ustupovat. Výše zmíněná reakce ABC je vhodné vodítko. Co nejvíc čtenářů a uživatelů by mělo být na platformách, které mají producenti obsahu pod svou kontrolou a nemusejí se na nich dělit o příjmy s globálním gigantem, jenž má navíc problematický přístup k ochraně soukromí a umožňuje oslabovat demokratické systémy masovým šířením dezinformací. Nejzáhadnějším místem celého rozhodnutí je, jak Facebook definuje médium a kdy k němu zamezí přístup.
Jak víme z jiných trhů, pro noviny by bylo mnohem bolestivější, kdyby z australského trhu zmizel Google anebo vyřadil zpravodajství z indexu svého vyhledávače. Google sice také nejprve předvedl hysterický taneček, že bude muset úplně odříznout uživatele na celém kontinentu, ale nakonec se s médii dohodl. Technologické firmy si až moc zvykly na to, že je vždycky po jejich, druhá strana vyměkne a přistoupí na jednostranně výhodné podmínky. V zájmu celé společnosti, žurnalistiky i politiky ale je, aby dohody byly vyvážené, férové a nedeformovaly trh vysáváním peněz do daňově výhodnějších zemí.
