„Jde o malichernou pomstu proimigračních sil.“ To je úryvek z komentáře provládního deníku Magyar Idok. Je to ale také kvintesence postoje maďarské vlády k výsledku hlasování Evropského parlamentu o stavu právního státu v Maďarsku a o návrhu na zahájení řízení s konečným cílem pozastavit hlasovací právo Maďarska v orgánech EU.
Hned na začátku ovšem můžeme říci, že tato „atomová bomba“ nikdy nevybouchne. Protože minimálně Polsko bude všechna rozhodnutí tímto směrem vetovat. Ostatně i „proorbánovské“ hlasování mnoha českých a slovenských europoslanců stejně jako vyjádření českých i slovenských politiků naznačují, že ani Praze a Bratislavě by se nechtělo Maďary tímto způsobem potopit. Což by šlo nazvat visegrádskou solidaritou.
Je tedy Maďarsko „zachráněné“ i přes více než dvoutřetinové odsouzení na půdě europarlamentu? Tak snadné to není. Výraz „Maďarsko“ totiž v tomto případě není přesný. Facku dostala vláda Viktora Orbána. Na to je třeba myslet, přestože se premiér v podobných případech rád ztotožňuje s „maďarským lidem“. Je ovšem třeba připomenout, že v domácím parlamentu má dvoutřetinovou ústavní většinu, jelikož volební systém je takový, že i 49procentní výsledek ve volbách stačí k zisku prakticky absolutní moci.
Žádná vládní strana v Evropě nemá takovou podporu a Fidesz je jasně nejúspěšnější i v rodině Evropské lidové strany. Takže kdo co chce a o co komu jde, ptali se dosud sebejistě vládní politici. Tak dlouho, až nepostřehli, že se něco změnilo. Dosavadní schopnost premiéra Orbána balancovat na hraně žiletky a nakonec vždy dosáhnout svého se přinejmenším otřásla. Přešel totiž do konfrontačního tónu proti svým dosavadním ochráncům v Evropské lidové straně včetně možného příštího šéfa Evropské komise Manfreda Webera.
Na něj upřeně hleděl, když mluvil o tom, že evropští lidovci tancují, jak levice a socialisté pískají, a že jde vlastně o přípravu velké koalice na evropské scéně po eurovolbách. Což je podle Orbána velmi špatná zpráva. Nejprve Weber prohlásil, že podpoří zprávu pranýřující maďarský právní stát. Tuto chvíli posléze umocnil ještě rakouský kancléř Sebastian Kurz s výzvou, aby byl Fidesz vyloučen z Evropské lidové strany. Přesně během těchto chvil kolem Orbána výrazně zřídl vzduch, což ovšem premiér nepostřehl.
A stále si neuvědomuje, že ochrana od EPP bude Fideszu i vládě chybět. Půjde z této rodiny pryč? A kam by mohl jít? Že by ke krajní pravici, která ho v europarlamentu velebí – LePenová, Farage, wildersovci, salviniovci, Strache a spol.? Bude mu stačit mantra, že „nás všichni bijí, protože nechceme migranty“? Doma možná ano.
Na evropské scéně už ale zřejmě nastal zlom. Tábor Orbánových protivníků, abychom rovnou nenapsali nepřátel, roste. Na druhé straně – co živí Viktora Orbána? Kde se cítí jako ryba ve vodě? Přece v boji. Zejména proti někomu…
Autor je spolupracovníkem redakce.
