Komentář Jana Sedláka: Rizika politické války o data

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz

ilustrační foto
2 Fotogalerie
Jan Sedlák

Když před pár lety do Česka dorazila „mobilní tarifní revoluce“ s neomezeným voláním a počtem SMS, byl nějakou dobu celkem klid. Vydražila se nová pásma, rozjely se rychlé LTE sítě. Jejich široká dostupnost a všudypřítomné a levné chytré telefony však ukázaly, že ony takzvané flat tarify zas tak úžasné nebudou. Za 749 korun je sice možné libovolně volat a psát SMS, jenže doba se mezitím překlopila k datům. A těch český zákazník ve svém „neomezeném“ balíčku dostává většinou 1,5 gigabytu. Kdyby se nehlídal, při rychlostech, které nabízí LTE, je vyčerpá za pár minut.

Před zavedením flat tarifů operátoři pravidelně hořekovali, že by je něco takového snad i zruinovalo. Což se tedy nepotvrdilo mimo jiné proto, že si našli nový zlatý důl právě ve směšně malých datových balíčcích. Dnes v podstatě opakují totéž, i když příklady z okolních zemí ukazují, že solidní výnosy a zisky operátorů lze udržet i při výrazně nižších cenách a větších objemech dat.

Tuzemští operátoři si s cenou 749 korun za flat tarif v podstatě postavili strop – víc z jednoho zákazníka za jeden měsíc většinou nedostanou. Jednou z možností, jak strop překonat, je dokupování dat a změny podmínek prováděné tak, aby to operátorovi vyhovovalo a zákazník se pokud možno nic nedozvěděl. Požehnání pro tuto praxi se už dříve podařilo úspěšně prolobbovat sněmovnou. Další cestou je aktivní lákání zákazníků na podpis dvouletých smluv.

Česko má dnes jedny z nejhorších datových tarifů v Evropě. Za velké peníze nabízejí velice malé porce dat. Doprovodným jevem je také jedna z nejnižších spotřeb dat v Evropě. Logicky – když má zákazník málo dat, tak se v jejich využívání omezuje a hledá volné Wi-Fi sítě. Argumenty operátorů, že zákazníkům data stačí, protože stejně více nespotřebují, tedy stojí na vodě.

V podstatě totožné a stejně drahé tarify u všech tří operátorů navíc vykazují jasné známky oligopolu a jakési tiché dohody, podle níž si nesmiřitelní konkurenti vlastně tak nějak nekonkurují. I když – jak kde. Registr smluv, který teď čelí ze strany některých poslanců tlaku na okleštění, nám začal pěkně ukazovat, o kolik méně za tarify platí firmy či státní instituce. Koncový zákazník platí mnohonásobky.

Téma se začalo politizovat, chytají se Andrej Babiš i Bohuslav Sobotka. Proč zrovna teď, když je toto téma problém delší dobu? Volby jsou nebezpečně blízko. Možná by se ale voliči mohli pana Babiše ptát, proč zrovna poslanec ANO vzal dokument přímo napsaný operátory a protlačil jeho znění do legislativy. Pan Sobotka by zase voličům mohl říci, jaké přesně má vztahy s operátory jeho ministr Jan Mládek a proč se mnoho jeho kroků shoduje s tím, co vyhovuje právě operátorům. Ministr Mládek rovněž letos bude jmenovat nové vedení ČTÚ a i z této volby bude možné leccos usuzovat. Nicméně platí, že udělat z těchto funkcí před volbami politické trafiky by byl obrovský risk.

Autor je odborníkem na ICT