Poslanci už zasedají téměř permanentně, řádné schůze sněmovny střídají mimořádná zasedání pléna a – skutek utek.
Rozsáhlé, a místy až groteskní diskuze se v dolní komoře vedou už i nad tak jednoduchými předlohami, jakou byl návrh zákona zaručujícího, že dobrovolné očkování proti COVID-19 bude hrazeno z peněz zdravotních pojišťoven. Při ní jsme se díky poslanci Válkovi z TOP 09 například dozvěděli, jak nebezpečné je a jakým malérem může skončit neodborné nasazování prezervativu, od poslance Volného z SPD jsme kromě hromady dezinformací o očkování slyšeli také ujištění, že bude občany bránit, aby je nemohli „vakcinačně znásilňovat různí větší či menší podnikatelé“. Vyberte si, jestli je to k smíchu, k pláči, nebo vysloveně nebezpečné.
V tomto týdnu hodlá vláda požádat sněmovnu o další prodloužení nouzového stavu a není pochyb, že si zákonodárci dají na debatě zase záležet. Nakonec – nemocnice nákazu zvládají, ty záložní v Praze – Letňanech a na brněnském výstavišti jsou prázdné, tak proč bychom se my, zákonodárci, v debatě pořádně nepředvedli?
Nikdo přesně neví, co bude napřesrok. Dokonce ani jaké budou lidé platit daně, ani jakou pomoc mohou očekávat skomírající firmy. Rozetnout daňovou zátěž musí Senát a na schvalování kurzarbeitu, respektive novely zákona o nezaměstnanosti, časem jistě také dojde. Zatím přece máme program Antivirus. Že drží doma na překážkách i dost zaměstnanců, které firmy nepotřebují nebo potřebovat nebudou a stát jim hradí mzdu, zřejmě poslance příliš nepálí. V parlamentu se bojuje o vyšší hodnoty, než je živobytí.
Debata o kurzarbeitu se vede od léta a předloha vzbudila tak velké vášně, že ji poslanci raději nechali tři měsíce ležet u ledu. V tomto týdnu by se k ní sice měli vrátit ve druhém čtení, ale to ještě nedává záruku, že od ledna příštího roku bude platit. Stejně tak není jisté, že dá sněmovna zelenou případnému kompromisu, na němž se u daňového balíčku snad shodnou senátoři.
Je fakt, že hlavním viníkem neutěšeného stavu je vláda. Návrhy důležitých zákonů předkládá sněmovně pozdě, často mizerně připravené, a už vůbec se nesnaží alespoň některé z nich předjednat. Babišův kabinet si zvykl, že mu ve sněmovně kryje záda pohodlná většina a ta schválí všechno, co ministři poslancům předhodí.
Tahle éra ale skončila, žádné spolehlivé partnery už vládní hnutí nemá. Konec pevného spojenectví ANO, ČSSD a KSČM se s blížícími parlamentními volbami sice dal očekávat, koronavirová krize ovšem jeho rozpad nebývale urychlila.
Chaos, ve kterém žijeme, je tomu přímo úměrný. Vládní strany pomalu, ale jistě ztrácejí autoritu u mnoha lidí, kteří je před necelými čtyřmi lety volili. Premiér už se nezmůže na víc než na Čau lidi, odpovědnost za protiepidemická opatření hodil na ministra zdravotnictví. Ten se autoritou nestal a už se asi ani nestane. Nejen proto, že je v úřadu příliš krátkou dobu. Předseda vlády mu přidělil protihráče. Vicepremiéra, ministra průmyslu a také dopravy. Blatný je za sýčka, Havlíček za moudrou sovu. Ta trousí dobro, na ministrovi zdravotnictví je, aby mírnil zlo, které z toho dobra vzejde. Sněmovna se utápí v jalových debatách, podstatné věci nechává na poslední chvíli. Není divu, že lidé začínají hrát podle vlastních pravidel.
