Komentář Jany Havligerové: Hrbolatá čínská stezka
Kocovina z nesplněných slibů je ta tam, zhruba desítku podepsaných memorand o vzájemné ekonomické spolupráci a čínské investice, které tentokrát už docela jistě poplynou do Česka, už zase provází euforie. Tentokrát převážně ta hradní.
Tak si nejdřív dopřejme stručnou bilanci. Do roku 2020 mělo do republiky dotéct z Číny 232 miliard korun. Skutečnost? Ke konci roku 2017 to nebylo ani čtrnáct miliard. Trend vzájemného obchodu je také setrvalý. Tuzemští exportéři vloni Číňanům prodali zboží za zhruba šestapadesát miliard korun, opačným směrem přišlo zboží za 568 miliard. Desetkrát víc.
Čínské firmy spíše než co jiného v tuzemsku nakupovaly nemovitosti nebo zavedené společnosti. Celková aktiva spravovaná CEFC Group v Česku dosáhla 39 miliard korun. Investice do stavby nových závodů jsou minimální. Takže mluvme o akvizicích, nikoliv o investicích. Není to nic, co by přispělo k vytváření pracovních míst či jinak posilovalo ekonomiku.´
Pokud tato fakta nestačí, tak ještě pár čísel od poradenské firmy Bisnode: Objem čínského kapitálu v základním jmění českých firem letos v březnu dosáhl 5,7 miliardy korun. Proti stejnému období loňského roku je to pokles o sedmadvacet milionů. V Česku působí 1881 čínských společností, před sedmi lety jich bylo o 130 více.
Hlavní aktéři v pořadí páté cesty prezidenta Miloše Zemana do Číny jsou ale skálopevně přesvědčeni, že teď už bude všechno jinak. Vždyť třeba Bank of China slíbila do dvou až tří let úvěry pro české firmy ve výši až dvou miliard dolarů.
Podle hradního kancléře Vratislava Mynáře je tenhle záměr tutovka. Zmíněný bankovní dům má v Česku licenci a už tady investoval 1,3 miliardy eur. Jestli Česko úvěry z čínských bank vůbec potřebuje, je putna. Tak snad alespoň firemní ekonomové vědí, že český finanční sektor je solventní a české banky v nadsázce řečeno momentálně spíš nevědí kam s penězi.
Úvěry ze zahraničí při přebytku likvidity domácích peněžních ústavů nejsou zrovna to, co si ekonomika žádá. Střízlivě bychom se měli dívat i na případnou účast čínských firem v PPP projektech. Zatím se víc mluví o jediném, dostavbě dálnice Praha–Tábor. Na ni má ovšem být vypsáno výběrové řízení a u toho snad i zůstane. Tak ať se Číňané do tendru přihlásí.
S Čínou chce obchodovat kdekdo, proti snaze zlepšovat vzájemnou obchodní bilanci nikdo nic nenamítá. A ano, ekonomická diplomacie je od toho, aby možné spolupráci otevírala cestu. Tedy pardon, v případě Číny stezku. Ta sice nese název Hedvábná, ale je pěkně hrbolatá. Každý, kdo přemýšlí, že by na ni vstoupil, včetně vládních činitelů, musí počítat s tím, že Čína plní převážně ty sliby, které jsou výhodné především pro ni. Navíc i za pouhé přísliby vyžaduje politické benefity. Teď hned.