Vládní poslanci schválili státní rozpočet na příští rok. Do sněmovny kvůli plánu státních financí přijel dokonce prezident Miloš Zeman; rozpočet podpořil a ministra financí pochválil.
Opozice zleva i zprava naopak plán hospodaření státu na rok 2017 ostře kritizuje. Pravice kvůli 60miliardovému schodku, levice kvůli údajně podhodnoceným příjmům státu. Standardní jev, který k projednávání rozpočtu patří, chtělo by se říci. Mění se jen hráči a kulisy. K těm letošním patří jasná vládní převaha, kterou opozice nedokáže přečíslit. Nebylo tedy čeho se obávat. Proto se na zákon o státním rozpočtu podívejme jinak než přes čísla.
Teze první, premiérská. Sobotka tvrdí, že kabinet přehodil výhybku a už mu nejde jen o nižší schodek. Rozpočet podle něj přispívá ke zlepšení sociální situace celé řady občanů, zkrátka hlavní je zvyšování životní úrovně. S podtextem, že s novým rozpočtem bude zase o něco lépe.
Pravda je, že průměrná mzda se ve třetím čtvrtletí proti loňskému roku zvýšila o více než tisíc korun a přesáhla 27 tisíc měsíčně. Reálně vzrostla o čtyři procenta. To je ovšem výplata, o které si dvě třetiny zaměstnanců mohou nechat zdát. Podstatnější je, že i mzdový medián (polovina zaměstnanců je nad ním, polovina pod ním) meziročně vzrostl o 5,1 procenta na 23 527 korun. A výdělky rostly i v Ústeckém, Karlovarském a Zlínském kraji. Tedy tam, kde průměrná i mediánová mzda byla vždy nízko.
Přesto existují celé skupiny obyvatel, typicky třeba matky samoživitelky, které jsou rády, když mají na bydlení a jídlo. Chlubíme se, že v Česku je málo chudoby. Jenže lidí, kteří se pohybují těsně nad její hranicí, je až dost. Stačí mírný otřes, a do chudoby spadnou. Pokrok tu sice vidět je, ale rozpočtová politika má na něm nepatrný podíl. Situace lidí se lepší díky nízké nezaměstnanosti. Vláda bude muset přidat.
Teze druhá, ministerská. Razí ji šéf státní pokladny Babiš. Říká, že konečný výsledek hospodaření státu bude v příštím roce podstatně lepší, než se předpokládá. K sebevědomému prohlášení ho bezpochyby vede letošní vývoj státních financí. Jenže českému rozpočtu letos výrazně pomohly neschopnost státu investovat a bruselské miliardy. Přesněji ostrý finiš v čerpání evropských fondů, kterým stát dohnal zpoždění v utrácení evropských peněz z let 2007 až 2013. Letos nabíhá nové finanční období a český rozjezd je ještě pomalejší než v minulosti. V podstatě jsme na tom nejhůře ze všech nových členských zemí EU.
Pomalé čerpání kapitálových výdajů jistě bude mít znatelné makroekonomické dopady. O vysoce schodkovém rozpočtu na příští rok se tak dá zatím jasně říci jen jediné. Je to plán, který je pečlivě ušitý na míru volebnímu roku.
