Komentář Jany Havligerové: Zachránit vše nejde

Adam Vojtěch a Andrej Babiš

Adam Vojtěch a Andrej Babiš Zdroj: Úřad vlády ČR

Nouzový stav je odpískán, život se zvolna vrací k normálu. Řada restriktivních opatření sice zůstává v platnosti, ale lidé si o nich myslí své a v mnoha případech je i po svém dodržují. Nejviditelnější je to na symbolech nákazy, rouškách. Jsou stažené na půl žerdi, začínají se nosit pod bradou. Tak aby šly rychle nasadit pro případ kontroly.

S blížícím se koncem nouzového stavu to byl sílící jev a bude posilovat. Ostražitost ukolébávají statistická data, pandemie tu byla milosrdná. A když už hygieniky neposlouchají politici, proč my. Ostatně i roušky se povinně přestanou nosit dřív, než jsme čekali. Podle epidemiologa Prymuly to mělo být do půlky června, teď by měl být závazný 25. květen.

Premiér Babiš i vicepremiér Hamáček ale soudí, že by stačilo zakrývat ústa a nos jen v uzavřených prostorách. Rozhodovat začínají nálady lidí. Nouzový stav šlo přežít, s ekonomickou krizí to bude horší. Tak proč ještě štvát voliče nějakými rouškami.

Pro politický úspěch bude klíčová ekonomika. Startovací manévry se ale vládě příliš nedaří. V kabinetu chybí ekonom a premiér zřejmě moc neví, komu naslouchat. Autorita, jakou byl v začátku koronakrize Prymula, chybí. Ministr Havlíček ani ministryně Schillerová, kteří prezentují převahu ekonomických opatření, se při vší úctě autoritami nestali a už ani nestanou. Volba salámové metody pomoci činí nedůvěryhodným celý kabinet. Že se výkon podniků a živností na předkrizovou úroveň nijak rychle nevrátí, je jasné. Přibývat bude nezaměstnaných, tudíž domácností v potížích. Příkladů je více než dost. 

Podle průzkumu agentury CzechTrade dopady krize nedokáže svépomocí vyřešit 75 procent českých exportérů. Podle dat například z ministerstva práce se dá odhadnout, že krize o práci, tedy o výdělek, připravila až desetinu výdělečně činných osob. To je síla, na kterou vláda zatím nedokázala adekvátně zareagovat, byť neustále mluví o navyšování schodku státního rozpočtu a bilionové pomoci. Navíc se stupňují lobbistické tlaky a kabinet je ochoten jít některým lobbistům až příliš okatě na ruku. To vyvolává vážné pochyby o vládních záměrech.

Konec nouzového stavu je jen pomyslným bodem zlomu. Jestli se bude epidemiologická situace vyvíjet dobře, premiér a ministři se ještě chvíli budou moci chválit, jak jsou skvělí a vše zvládají, když ne nejlíp na světě, tak jistě v Evropě.

Samochvála ale ekonomiku nenastartuje. Teprve další měsíce ukážou, koho vládní politici dokázali vytáhnout z bryndy. Při pomoci musejí dát vale osobním zájmům a také srozumitelně vysvětlit, že zachránit nelze všechny. Na to nemá žádný stát a ekonomice by to nijak neprospělo.