Už dva týdny mají Spojené státy nového prezidenta a ten má stejně dlouho svou mluvčí. V tiskovém centru Bílého domu se dvaačtyřicetiletá Jen Psakiová každý den po obědě schází s novináři významných amerických i světových médií, aby probrala vše, co je zajímá. Éra předkládání lží, obviňování novinářů a nadávání jim do nepřátel státu skončila.
O tom, že se média v posledních letech dostala do nezáviděníhodné situace, není pochyb. Příval dezinformací tolik podporovaný vládní garniturou způsobil mimo jiné, že novinářská profese dostala pěkně na frak.
Když do tiskového centra, které nechal v Bílém domě přestavět z bazénu prezident Nixon, předstoupil první Trumpův mluvčí Sean Spicer a hned při první schůzce lhal o velikosti davu při prezidentově inauguraci, všem se nám protočily panenky. A to jsme ještě nevěděli, že tento styl komunikace se stane standardem, anebo že se pravidelné brífinky s novináři na jistou dobu dokonce zruší.
Když v nové funkci poprvé vystoupila na pódium Jen Psakiová, všechny slušně pozdravila, představila se, promluvila a začala postupně dávat slovo svým kolegům. Když se najednou spletla, protože někoho přeskočila, hned se vrátila k původnímu pořadí a dotyčnému se omluvila.
Jako bychom byli najednou v jiném světě, ve kterém ještě existují pravidla. Kde se tisková konference zahajuje otázkou agentury Associated Press, což byla do příchodu Donalda Trumpa ustálená tradice. Kde se nekřičí, ale někdy až nudně vysvětlují detaily, a když mluvčí dostane otázku, zda si prezident Biden nechá letadlo Air Force One ve stejných barvách, jaké zavedl jeho předchůdce, přijde upřímná odpověď: „To je skvělý dotaz. Ještě jsem ale neměla šanci se právě tímto zabývat.“ Když něco neví, suše to přizná, řekne, že se doptá a informaci přinese zítra.
„Budou určitě chvíle, kdy spolu nebudeme souhlasit a možná přijdou i dny, kdy se neshodneme na většině diskutovaných témat. Ale máme společný cíl, tedy sdílení přesných informací s americkým lidem,“ vzkázala první den novinářům Psakiová, která není v Bílém domě nováčkem. Pracovala už na prezidentských kampaních Johna Kerryho a Baracka Obamy, v jehož týmu pak působila.
Kromě toho, že její tým už během několika dní začal tiskové konference tlumočit do znakové řeči, má mnohem více plánů. Chce rozjet YouTube kanál a mířit také na publikum, které nemá možnost sedět během dne před televizí, a tiskový odbor rozšíří také o kolegy, kteří budou reprezentovat další rasy a národy v zemi. Transparentnost je jejich hlavní mantrou.
Je to prazvláštní pocit. Divíme se najednou, že je normální obvyklý profesní vztah mezi mluvčím a novinářem. Kroutíme hlavou nad tím, že se nikdo v místnosti nepřekřikuje a že tam není takové dusno, až by se dalo krájet. Zvykli jsme si na bojové podmínky i na to, že novinářům lidé nadávají do zaprodanců a fake news. Pokud by tento návrat k normálnosti, který každý den z obrazovky z tiskového centra v Bílém domě sleduji, znamenal alespoň malé posílení novinářské profese, bylo by to jen dobře. Silná média jsou známkou silné demokracie.
Autorka je novinářka žijící ve Spojených státech
