Už se z toho stává evergreen. Vždycky, když se u nás začne mluvit o rozpočtu a o tom, že musíme někde ušetřit, jsou jako první na ráně peníze pro armádu. Podobné volání po škrtech se v posledních 25 letech vrací jako bumerang. A výsledkem všech těch minulých krizí bylo, že vojákům Černý Petr zůstal dodnes a peníze na přezbrojení armády se pokaždé škrtly.
Velké diskuse o penězích pro armádu se proto vedou i nyní. Rozumím tomu. Koronavirus českou ekonomiku tvrdě poznamenal a její restart bude velmi drahý. Zároveň pokračuje uvolňování protipandemických opatření. Lidé pomalu zapomínají, že nějaký neviditelný virus existuje. Ano, dvouměsíční léčba šokem zabrala a vypadá to, jako bychom měli vyhráno. Jenže nepřítel nadále číhá, aby se v nestřežený čas znovu připomněl.
Vidím v tom velkou paralelu k naší armádě a její modernizaci. Slýchám i názory, že nám teď nehrozí žádné přímé vojenské nebezpečí a není proto důvod investovat miliardy do nové armádní techniky proti neexistujícímu sokovi. Ptám se proto. Můžeme si dovolit přestat investovat třeba do zdravotnictví? Aktuálně se přece koronavirus přibrzdil, situace se normalizovala a třeba už žádná další vlna nepřijde. Všem je přitom jasné, že na něco podobného se nikdy nedá spoléhat. I kdyby už byla hrozba koronaviru zažehnána, můžou se zničehonic objevit další, a klidně i ještě mnohem nebezpečnější a nepředvídatelnější viry. A na ně přece také musíme být připraveni.
Stejné je to i s vojenským nepřítelem, který umí být nepředvídatelný podobně jako zmutovaný vir. Doby, kdy se kdysi oficiálně vyhlásila válka a obě strany měly dostatek času na shromáždění armády, jsou dávno pryč. Ve 21. století nebude nikdo čekat, až se nachystáme. Udeří rychle a nečekaně. Nelze stále spoléhat na to, že žijeme v míru a nic nám nehrozí. Pandemie ani války se předem neplánují. A my na ně prostě musíme být připraveni. Tedy mít nejen motivované a vycvičené vojáky, ale také vybavené moderní výzbrojí a technikou.
Opakuju to pořád, můj názor se nijak nemění. Modernizace armády musí pokračovat, a to nejen pro případ nečekaného konfliktu. Nezapomínejme, že vojáci jsou tady i pro případ nevojenských krizí. Lidská paměť je bohužel krátkodobá a je snadné zapomenout, kde všude a s jakým odhodláním nám armáda pomáhala. Ať už šlo o její nasazení v boji proti koronaviru, nebo třeba během záplav.
Přitom vojáci patří vždy k těm nejlépe připraveným. Je obdivuhodné, jak náročné úkoly zvládají plnit na jedničku s technikou starou desítky let, která jim mnohdy spíše přidělává práci. Za to jim patří obrovský dík. A kdo tvrdí, že staré UAZy, „bévépéčka“ nebo děla nám stačí, nejedná v zájmu Česka. Copak vy jezdíte v autě starém čtyřicet let? Nebo používáte dvacet let starý telefon?
Není možné brát vážně ani polovičaté návrhy, že investice do armády prostě na čas zastavíme nebo přibrzdíme. Vždyť by se přece nic nestalo, vrátíme se k nim za rok, za dva, až se ekonomika vrátí do starých kolejí, tvrdí někteří. Armádní nákupy ale nefungují tak, že přijdete do elektra a vyberete si televizi, kterou vám na místě doporučí prodavač. A když vám náhodou nevyhovuje, za týden ji vyměníte za jinou. Jsou to projekty, jejichž příprava a realizace trvají roky. Kdybychom je teď zastavili, na novou techniku můžeme čekat třeba dalších deset let. A to už by mohlo být pozdě.
V konečném důsledku navíc modernizace armády ekonomice dokáže spíš přispět než ji zatěžovat. Vždyť devadesát procent smluv uzavírá ministerstvo obrany s českými firmami, transparentně a bez skandálů. Přezbrojení armády jednoznačně podporuje domácí průmysl, nehledě na přínos v daňové oblasti a zaměstnanosti. Na růst HDP může mít zbrojní průmysl dokonce dlouhodobě vyšší efekt než investice do jiných odvětví. V případě obrany totiž většinou souvisí se vznikem vysoce kvalifikovaných pracovních míst, výzkumem a vývojem. I když nakupujeme od zahraničních technologických gigantů, ti musejí povinně spolupracovat s českými zbrojaři. Když za padesát miliard korun koupíme nová bojová vozidla, získá z toho minimálně dvacet miliard český průmysl. A nejde jen o peníze. Naše firmy také získávají špičkové know-how a přístup k supermoderním technologiím.
Polemiky nad nutností investic do armády nikdy nezmizí. Mysleme ale neustále na to, jak nepřipravené nás zastihl koronavirus a vezměme si z toho příklad. Stejně tak nás totiž může zaskočit nepřítel, když se nezbavíme zastaralé sovětské techniky. Je třeba podpořit ten skvělý lidský kapitál, který v armádě máme, špičkovou technikou. Abychom si za pár let s čistým svědomím mohli říct, že kdo je připraven, není překvapen.
