Komentář Martina Čabana: Dobrá zpráva. Máme ostudu
Česká republika si pořídila další evropský unikát: trestně stíhaného předsedu vlády. Ne že by Evropa nikdy nic takového neviděla, ale v tuto chvíli má mezi evropskými šéfy vlád policii za patami skutečně jenom Andrej Babiš. Je to paradoxně dobrá zpráva. Na jedné straně s tím Česko na mezinárodní scéně samozřejmě velkou parádu neudělá. Jenže na straně druhé to, že poslanci šéfa hnutí ANO i jeho pravou ruku Jaroslava Faltýnka zbavili imunity, ukazuje na důležitější věci.
Především na to, že moc, kterou Babiš dokázal za pomoci hlavy státu a pasivity tradičních demokratických stran odvodit ze svého 30procentního volebního výsledku, není absolutní. A ono to tak chvílemi vypadalo – třeba když společně s okamurovci a komunisty ovládl orgány sněmovny.
Nebo když jeho vláda bez důvěry rozmetala řídicí struktury ministerstev, které měly být chráněny služebním zákonem.
Nebo když poslanci bývalé koalice hladce schválili vládě bez důvěry státní rozpočet na letošní rok.
Zdálo se, že politicky zobchodovat dokáže Babiš cokoli a chybějící podpora ve sněmovně je pro něj jen nepodstatnou lapálií. Záchranu své imunity ale zobchodovat nedokázal – některé brzdy a mechanismy plynoucí z principu dělby moci ještě fungují.
To je dobrá zpráva zejména při pohledu na poslance Babišova hnutí, jimž dělba moci buď leží v žaludku, anebo jim je ukradená. Třeba poslankyně Monika Oborná s vážnou tváří prohlásila, že Babiš vyhrál volby, takže občané si přejí, aby pokračoval ve výkonu mandátu. A skutečně to uváděla jako argument, proč policii a státním zástupcům v Babišově stíhání zabránit.
Že byl sám Babiš z vývoje kolem své imunity rozezlený, bylo patrné také z jeho projevu ve sněmovně před hlasováním.
V něm znovu vykreslil obraz všeobjímající mafie, jejíž chapadla sahají od Prahy po Brusel a kterou nezajímá nic jiného, než jak dostat Babiše z politiky. Především se ale dopustil nehorázného výroku o tom, že žijeme v zemi, v níž si lze na zakázku objednat trestní stíhání a uvěznění kohokoli. To je výrok, který by snad prošel zhrzenému lobbistovi někde v pražském baru.
Ale pokud se jej dopustí předseda vlády, byť i v nepříjemné osobní situaci, je to na pováženou. Nemluvě o tom, že rezort spravedlnosti, který je za stav justice přímo zodpovědný, řídilo poslední čtyři roky Babišovo hnutí.
Pokud Babiš neuzná, že z něj mluvily zjitřené emoce, a neomluví se jak justičním orgánům od policie přes státní zástupce po soudy, tak i veřejnosti, mělo by jej to pro výkon jakékoli vysoké politické funkce diskvalifikovat snad ještě více než samotné trestní stíhání.
Nicméně citlivost na nehorázné výroky už dávno není, co bývala, zvláště jde-li o člověka, který jich má v každém rukávu několik a nebojí se je použít. Takže brzdou dalšího Babišova pokusu o uchopení moci bude přece jen spíše to stíhání. Jak silná tato brzda bude, se ukáže v nejbližších dnech.