Účtenková loterie byla jedním z loňských předvolebních hitů Andreje Babiše. Nestihlo se to optimálně, první slosování proběhlo až v listopadu po volbách. Ale v říjnu se s velkou pompou a mnohamilionovým marketingem ze státních peněz začínalo, takže svůj drobný, přesně nezměřitelný kus práce na volebním vítězství hnutí ANO Účtenkovka odvedla.
Tím by se celá tahle komická anabáze se státem bojujícím do hrdel proti hazardu a současně provozujícím hazard mohla ukončit. Jenže to by vypadalo přece jen hloupě. Takže se pojede dál, ačkoli žádný racionální důvod k tomu není.
Počet aktivních hráčů Účtenkovky od loňského listopadu setrvale klesá a posledního slosování se zúčastnila necelá čtyři procenta všech potenciálních hráčů, tedy osob starších 18 let. Je pravda, že ačkoli od listopadu ztratila loterie skoro 120 tisíc účastníků, tedy celou čtvrtinu, počet zaregistrovaných účtenek se celkem stabilně drží plus minus kolem 14 milionů. Takže ti, kteří zůstali, zjevně našli ve státním hazardu jisté potěšení a účtenky do systému lifrují stále intenzivněji. A možná je to i baví.
Jenže je potřeba se ptát, zda zábava pro 360 tisíc lidí za 82 milionů korun ročně ze státních peněz dává nějaký smysl. A tuhle otázku bohužel nelze uspokojivě zodpovědět. Když provozuje loterii soukromník, snadno si spočítá rozdíl mezi penězi přijatými od hráčů v sázkách či losech a vydanými za výhry a další nezbytné výdaje. Státu ale chybí ona příjmová strana, protože účast v Účtenkovce hráče nestojí nic kromě času při úmorném vyťukávání složitých fiskálních kódů z účtenek. Zato výdaje zahrnují vyplácení výher, platbu provozovateli a marketingové aktivity, což vychází na zmíněných 82 milionů za rok.
Jediné, co by mohl stát vydávat za svůj příjem z loterie, je zlepšení daňového inkasa právě díky Účtenkovce – lidé si od obchodníků vyžádají účtenky, protože chtějí hrát, tudíž obchodníci účtenky vydají, tedy zaevidují svou tržbu v režimu EET, čímž neuniknou zdanění. Což je ovšem něco, o čem mohou na ministerstvu financí snít, když náhodou spí, ale nikdo to nedokáže ani přibližně spočítat. Natož aby dokázal určit, zda je přínos stejný nebo vyšší než oněch 82 milionů, a tedy zda státní loterie dává ekonomický smysl. Je to prostě hračka, kterou může premiér Babiš využít k vlastnímu politickému marketingu, když bude třeba. Daňoví poplatníci mu ji mezitím ze svých peněz budou udržovat v současném stadiu klinické smrti.
Není lehké si představit, že by Babiš podobně mdlý a nefunkční projekt bez jasného ekonomického efektu držel při životě, kdyby šlo o jeho vlastní peníze například v Agrofertu. Účtenkovka je drobnou, ale velmi názornou ukázkou toho, že stát se řídí jako firma, jen když se to zrovna hodí.
