Komentář Martina Čabana: Nemocnice v novém aneb Lex Ludvík
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Když se ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík v listopadu na necelý rok ujímal funkce, byla jasná jedna věc. U každého návrhu, který předloží, bude třeba přemýšlet, co z něj kouká pro Ludvíka osobně a také pro Fakultní nemocnici v Motole, k jejímuž řízení se po odchodu z ministerstva vrátí.
Tuto optiku se vyplatí použít i v případě zákona o univerzitních nemocnicích. Pomůže totiž odpovědět na otázku, proč ministr najednou zařadil vysoký rychlostní stupeň zrovna u zákona, který byl dlouho u ledu a nelíbí se tripartitě. I rektoři vysokých škol jej vítají jenom velmi obezřetně – jsou rádi, že jim kyne naděje na větší vliv na chod špitálů, ale bojí se, že školy současně s pravomocemi dostanou v jednom balíku i ošklivé dluhy, které některé nemocnice tíží.
Důvod toho náhlého kalupu je prostý. Zákon velmi výrazně upevní postavení dnešních ředitelů fakultních nemocnic. Pokud jde o exponenty sociální demokracie, týká se to nejen Ludvíka, ale také jeho předchůdce Svatopluka Němečka, který se po třech letech ministrování vrátil do čela FN Ostrava. Pokud zákon projde, stanou se z nich a osmi dalších šéfů státních nemocnic od příštího roku automaticky ředitelé nemocnic univerzitních. S pětiletým mandátem.
Co je ještě lepší – ředitele fakultní nemocnice může dnes kdykoli bez vysvětlování odvolat ministr zdravotnictví. Ředitele univerzitní nemocnice může ministr odvolat jen ze zvláštních důvodů a na základě návrhu rady, která nemocnici řídí. Ta má sedm členů. Tři jmenuje ministr zdravotnictví, jednoho ministr financí, dva univerzita a jednoho odbory. Vláda má v radě nadpoloviční většinu, ale zrovna na odvolání ředitele je potřeba většina tříčtvrtinová, tedy šest hlasů. Taková pojistka kariéry je v nadcházejících turbulentních politických dobách k nezaplacení.
A pak je tu ještě takový bonus. Když poslanci cupovali na kusy registr smluv, zrovna fakultní nemocnice se z výčtu subjektů, které musejí smlouvy zveřejňovat, vyjmout nepodařilo. O univerzitních nemocnicích ovšem zákon o registru smluv nic neříká, a proto by se na ně nevztahoval. Dá se to spravit jednoduchým pozměňovacím návrhem, ale víte, na co všechno se v tom sněmovním ruchu dá zapomenout.
Pro Ludvíka je tedy zákon o univerzitních nemocnicích pochopitelně srdeční záležitostí. Ovšem poté, co jej včera vláda neprojednala kvůli nabitému programu, se z něj stává i záležitost adrenalinová. Vzhledem k legislativnímu procesu se definitivní rozhodnutí o zákonu, který vláda schválí v březnu, ocitá v lepším případě nebezpečně blízko k podzimním sněmovním volbám. A to už bývá sněmovna zcela nevypočitatelná.
Takže Ludvíkův boj za bytelné pojištění (nejen) vlastní kariéry bude napínavý do samého konce. Pak se s trochou nadsázky ukáže, zda do české sbírky zákonů po lex Babiš přibude také lex Ludvík.
