Třetí síla. Volba pro ty, jimž leze na nervy centralismus ANO i nově vyšponovaný socialismus ČSSD. Stát jako dobře řízená obec, ne jako firma. Rozhodování blíže lidem. Na sobotním sněmu hnutí Starostové a nezávislí bylo všechno tak optimistické, našlápnuté.
A vystoupilo tolik důležitých hostů z domácí politické scény, až by jeden zapomněl, že se nachází na vrcholném setkání strany, jíž poslední volební model CVVM přisoudil jedno procento hlasů. Ano, po referendu o brexitu a amerických prezidentských volbách je v módě na průzkumy veřejného mínění moc nedbat, nicméně Starostové jako by tuto módu vzali za svou až příliš.
Ideově to mezi STAN a KDU-ČSL neskřípe. Naopak. Čím déle šéfové obou stran o spolupráci mluví, tím se zdá tato koalice životaschopnější, logičtější – to zase všechna čest.
Jenomže právě v tomto naladění je potřeba nezapomínat, že obě strany si před sebe dobrovolně postavily vysoký desetiprocentní volební práh, k jehož překonání ideologický soulad nestačí. Deset procent je hodně. Samotní lidovci ještě ve sněmovních volbách na tuto metu nedosáhli, Starostové to raději ani nezkoušeli.
Koalice, která má ambice stát se přinejmenším třetí silou, je sice z ideové perspektivy elegantní a hladká, ale z pohledu reálné politiky je to vládně-opoziční slepenec dvou stran, jimž nedávný úspěch v krajských volbách nafoukl sebevědomí natolik, že jim trochu zakrývá realistické vidění.
To, co lze na jedné straně číst jako sympatickou odvahu vyrazit s kůží na trh, je při malinko změněném úhlu pohledu nezodpovědným hazardem s desetinou pravostředových hlasů, které si při troše smůly nakonec ve sněmovně rozdělí komunisté a ANO.
Navíc představa, že o úspěchu a neúspěchu koalice lidovců se Starosty rozhodne ideové sepětí a hezký program, je naivní. Jistě to neuškodí, ale hlavní slovo budou mít mágové politického marketingu, které si obě strany vyberou. A měly by vybírat dobře, protože úkol, který před těmito kreativci leží, není malý. Musí vzniknout značka, která s sebou neponese stigma preferencí pod hranicí statistické chyby.
Bude třeba vysvětlit nejen to, že si obě strany báječně rozumějí, ale také proč na to přišly až teď, a ne třeba před dvěma lety, kdy Starostové po boku TOP 09 nenechali na vládě, v níž se pachtili i lidovci, nit suchou. Bude třeba vyvolat dojem, že nejde jen o snahu sečíst dva nevalné sloupečky z grafu volebních preferencí tak, aby vznikl jeden větší. A to všechno bude třeba zvládnout pod palbou výčitek, nařčení z pokrytectví a oportunismu.
Jestli se to všechno podaří, bude to první krůček k tomu, aby preference této zvláštní dvojkoalice začaly růst. Zda dorostou k deseti procentům a zda se tam udrží do voleb, je ve hvězdách. Jisté ale je, že úkol prodat takovouto novou značku vstoupí do učebnic politického marketingu. Zda jako příběh úspěchu, nebo ukázka nesplnitelného zadání, se uvidí.
