Koaliční jednání už se v Česku vedla různě a v různých atmosférách. Zažili jsme nesmiřitelný střet ODS a ČSSD následovaný opoziční smlouvou. Viděli jsme lítý boj proti politickým dinosaurům následovaný koalicí s týmiž dinosaury. Lidovci během jednoho z povolebních jednání museli dokonce vyhnat vlastního předsedu. A zelení dokázali díky unikátně zablokované sněmovně proměnit pouhých osm poslanců ve čtyři ministry. Ještě nikdy se ale jednání nekonala v atmosféře absolutní nedůvěry a otevřeného nepřátelství mezi jednajícími partnery. Až nyní.
Jak hnutí ANO, tak ČSSD zdůrazňují, že jejich jednání o koaliční spolupráci a podpoře komunistů jsou vedena snahou zajistit Česku stabilní vládu s většinovou podporou ve sněmovně.
Tato v principu bohulibá myšlenka se ovšem ztrácí za usilovnou snahou předjímat jakýkoli podraz, který by z druhé strany mohl přijít. A že si těch podrazů obě strany umějí představit až hanba.
Sociální demokraté se děsí, že Andreje Babiše nedostane z politiky ani případný prvoinstanční rozsudek v kauze Čapí hnízdo.
Zároveň mají utkvělou představu, že Babiš s nimi jedná jen naoko a že hned, jak to bude možné, vrhne se do náruče komunistů a okamurovců. Proto přicházejí se stále sofistikovanějšími podmínkami, jimiž by chtěli vyzdobit budoucí smlouvu o spolupráci, zatímco princip politické odpovědnosti a respektu k justici beztak zůstal kdesi v prachu cesty.
Čelní představitelé ČSSD, kteří už vládu s ANO zažili, současně zásobují média i spolustraníky strašidelnými historkami o tom, jak se Babišovi nedá věřit ani nos mezi očima.
Strana je v pohledu na vládnutí s Babišem fatálně rozdělená a výsledek referenda, v němž mají straníci vstup do Strakovy akademie posvětit, je hrubě nejistý.
Pro Babiše jsou zase socialisté bandou podrazáků, kteří se ho snaží všelijak ponížit. Předhazují mu jeho trestní stíhání, na které je chudák premiér v demisi podle vlastních slov už alergický, a vůbec se k němu chovají, jako by byl ohrožením demokracie, když on chce jen makat, aby bylo líp, a nezdržovat se nějakou politikou.
Současně Babiš v žádném rozhovoru nezapomene zmínit, že není většího zla, než je koaliční vládnutí.
Z podobných vztahů a za podobných podmínek si snad lze představit, že vznikne smlouva o krátkodobém příměří, které na chvíli zmírní dopady válečného konfliktu. To ale není to, co teď zrovna hledáme. Jen velmi těžko se v podobné atmosféře zrodí smlouva, podle níž bude po několik let uspokojivě fungovat vláda.
S každým dalším dnem a každým dalším rozhodnutím stranických orgánů je jasnější, že i kdyby koalice ČSSD a ANO skutečně vznikla a ujala se vlády, bude to kabinet, který nevyleze z koaliční krize.
Sociální demokraté by proto měli bedlivě zvážit, zda jim budoucí vládní angažmá v kabinetu permanentního konfliktu může přinést něco jiného než ostudu a postupný pád do zapomnění. A zda by tedy nebylo načase vládní jednání se zbytky důstojnosti opustit.
