Státnímu rozpočtu za uplynulý rok se dá účetně jen těžko něco vytknout. Vláda plánovala deficit 40 miliard, skutečnost je o 11,5 miliardy veselejší, schodek státních financí činí 0,5 procenta HDP, což je číslo, které samo o sobě vystraší skutečně jen zcela ortodoxní vyznavače vyrovnaných státních účtů.
Přesto se v číslech, s nimiž se dnes pochlubila ministryně financí, nacházejí nejméně dvě varování do budoucna. Předně – výdaje státu rostly rychleji než příjmy. Stát v roce 2019 vybral o 8,5 procenta víc peněz než v roce 2018, ale utratil skoro o 11 procent víc oproti stejnému období. To je samozřejmě trend, který dlouhodobě nemůže vést ke zdravým veřejným financím.
Druhé varování: navzdory vládním frázím o „investicích do lidí“ utrácí vláda rostoucí příjmy převážně v neinvestiční oblasti mandatorních výdajů. Zatímco na daních a pojistném stát vybral meziročně o 6,3 procenta více, výdaje na sociální dávky a důchody zaznamenaly růst výrazně svižnější, přesahující osm procent. Výdaje na platy státních zaměstnanců rostly dokonce o 12,4 procenta. Je pravda, že u kapitálových (investičních) výdajů vypadá tempo růstu také hezky (19,6 procenta), jenže výdaje na investice rostou ze základů, které jsou nízké, zatímco český sociální stát i státní správa jsou už dnes nabobtnalé až běda.
Ani v nominálním vyjádření neukazují čísla na „investiční rozpočet“. Kapitálové výdaje vzrostly loni meziročně o 22,8 miliardy korun, zatímco výdaje na platy, dávky a důchody poskočily o 114,4 miliardy.
Do toho na ministerstvu nepochybně znějí varovné zvonky, protože na DPH vybral stát o 8,5 miliardy méně, než chtěl, a celé daňové příjmy podle dat Národní rozpočtové rady zaostaly za plánem o 11 miliard. Podle téže instituce vláda vnesla optimismus do rozpočtových příjmů hlavně díky operacím se stáními aktivy, na nichž vydělala o 17 miliard víc, než plánovala. Že se taková situace nemusí v dalších letech opakovat, je nabíledni.
Dlužno samozřejmě podotknout, že si vláda celkové číslo přikrášlila i tím, že do loňského rozpočtu rozpustila 18 miliard z privatizačního účtu. Což není nijak nový účetní trik, jen je dobré mít na paměti, že kdyby to vláda neudělala, nejspíš by plánovaný schodek o pár miliard překročila.
Stručně řečeno, rozpočet není sám o sobě žádným průšvihem. Zdálky a zvenčí, měřen všelijakými maastrichtskými či jinými kritérii, bude dokonce vypadat dobře. Potíž tkví ve struktuře a vládních prioritách, které neberou ohled na dlouhodobou udržitelnost českých financí.
