Komentář Martina Lobotky: Než bude lépe, bude hůř

Ministryně financí Alena Schillerová

Ministryně financí Alena Schillerová Zdroj: ČTK / Michal Krumphanzl

Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO)
Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) na schůzi Poslanecké sněmovny 15. září 2020 v Praze.
Alena Schillerová, ministryně financí
4
Fotogalerie

Podruhé letos platí v zemi nouzový stav, podruhé z důvodu pandemie koronaviru. Společně s jeho vyhlášením se rovněž zavedla nová restriktivní opatření - těžší život budou mít studenti, hospodští, kultura a další. A skoro přesně po šesti měsících od vyhlášení prvního letošního nouzového stavu je tak opět na místě otázka: jak velké negativum to bude pro českou ekonomiku?

Úplně narovinu? Nevím a nemyslím si, že to vůbec někdo ví. Jakákoliv kvantitativní prognóza bude nyní pouhým věštěním z kávové sedliny. Proč? Protože nikdo neví, jak dlouho bude nouzový stav trvat. Jasné je jen to, že to nebude pouhých 14 dní. Tak trochu ve hvězdách je i to, jaká další opatření přinese. Jisté ovšem je, že další budou. Protože i po výměně ministra zdravotnictví jsou pokusy o konstrukci zázemí pro technokratické vedení boje (semafory, aplikace, trasování) v troskách (eRouška netáhne, trasování je nedostatečné nebo téměř kolabuje). Protivirové tažení je nadále bez pravidel, bez „letového plánu“, který by subjektům umožnil se na budoucnost aspoň nějak připravit. Nesystémovost, nestálost, jistá chaotičnost budou i v budoucnu slova, která charakterizují strategii boje.

To ale není náhoda, spíše důsledek vývoje posledního pololetí. Na jedné straně tak vláda nyní ví, že kompletní uzavření ekonomiky, které provedla pod tlakem záběrů z Bergama před půlrokem, nepřichází v úvahu. Účet za šestitýdenní uzavírku byl gigantický - deficit rozpočtu dosáhl za první tři čtvrtletí letošního roku 253 miliard korun - a výsledky jsou nevalné. Jsme chudší o stovky miliard a vir řádí více než předtím. I když díře v rozpočtu přispěla povaha kompenzačních opatření (jejich plošnost, absence rozlišování na ty, kteří pomoc potřebují a ty ostatní), k níž se přidalo předvolební uplácení schované za patogen, i bez těchto faktorů by v rozpočtu zela velká díra. Do první krize šly firmy i obyvatelstvo s rezervami, které byly větší, než mají nyní, zdravotnický systém je nyní snad také připraven lépe a roušky už si lidé ušili. Z těchto důvodů je kompletní uzavírka nepravděpodobná.

Na druhé straně je na tom Česká republika epidemiologicky nejen řádově hůř než v březnu, ale také hůř ve srovnání s okolím. Blíž je nám Izrael, kde vláda ekonomiku opět uzavřela, než Itálie. To na druhé straně, společně s plukovníkem na čele ministerstva zdravotnictví, pravděpodobnost radikálnějších omezení zvyšuje.

Nejsem epidemiologem, ale domnívám se, že dostat a udržet reprodukční číslo pod jedničku bude vyžadovat delší čas, určitě několik měsíců, a další omezení. Vzhledem k tomu, že chirurgického boje s patogenem schopni nejsme, bude vláda manévrovat mezi Skyllou kompletní uzavírky s nedozírnými fiskálními dopady a Charybdou nicnedělání neboli promoření s velkými zdravotními dopady. Výsledkem bude nesourodá řada opatření kolem střednědobého trendu k větším restrikcím. Ekonomika bude sténat pod tíhou nejistoty, restrikcí a obav z viru, i když restaurace, hranice, hotely nezavřou, turisté prostě nepřijdou, lidé odloží nákupy a tak dále.

S krátkým, technickým oživením v právě skončeném čtvrtletí je tak nejspíš amen. Ve čtvrtém čtvrtletí bude ekonomika opět v nejlepším stagnovat a dále se jí vzdálí bod návratu na před-pandemické úrovně. Menší fiskální pomoc vlády a menší rezervy firem povedou k tomu, že druhá vlna si vyžádá znatelně více obětí mezi pracovními místy a firmami. Ano, než bude lépe, bude bohužel hůř.