I když přesné a úplné výsledky ještě nejsou známy, zdá se být zřejmé, že v ukrajinských parlamentních volbách, které již ústřední volební komise prohlásila za platné, jednoznačně zvítězila strana Služebník lidu prezidenta Volodymyra Zelenského. Zatím nezodpovězenou otázkou tedy zůstává, zda zvítězí s takovou převahou, že bude moci vládnout sama, či zda bude muset hledat koaličního partnera. Naopak zcela jisté již je, že všech 450 křesel v radě nebude obsazeno, protože volby se neuskutečnily na Ruskem okupovaném Krymu ani v povstalci ovládaných regionech na východě země.
Daleko důležitější však je, jak nově ustavený parlament, respektive premiér, bude spolupracovat s prezidentem. Ukrajinská ústava předpokládá, že i když se v rukou prezidenta soustředí důležité pravomoci zejména v oblasti zahraniční a obranné politiky, šéfem exekutivy je premiér.
Spory mezi prezidentem a premiérem až dosud představovaly mimořádně důležitý generátor politického napětí a spouštěč četných krizí, což by teď mělo ustat. Přinese to však Ukrajině potřebnou politickou stabilitu, která by prezidentovi mohla umožnit soustředit se na dva hlavní cíle – ukončení války na východě země a skoncování s korupcí?
Teoreticky se tak stát může, ale realita nejspíš bude podstatně komplikovanější. Zelenského strana, vzniklá teprve před několika měsíci, se sice na první pohled jeví být zcela odpoutána od korupcí poznamenaného prostředí starých politických struktur, ale jak dlouho, pokud vůbec, dokáže čistý štít udržet? Jak (ne)schopní budou poslanci- -nováčci, kteří zasednou do parlamentních lavic? Ti by přitom měli řešit mimořádně náročné úkoly, které před Ukrajinou leží nejen v oblasti boje s korupcí a vztahů s Ruskem, ale rovněž v oblasti socio-ekonomické.
Zelenskyj už prohlásil, že „jeho“ premiér či premiérka musí splňovat několik základních „kvalit“: musí se jednat o Ukrajince (což nepochybně diskvalifikuje kohokoliv, kdo zastává proruské postoje, přičemž prokremelská strana Opoziční platforma s obrovským odstupem skončila na druhém místě), osobu naprosto nezávislou na dosavadních politických strukturách, která je profesionálním ekonomem. Takového jedince se nejspíš podaří najít, ale na jak dlouho přijme dobrovolně roli statisty, který bude plnit prezidentovu vůli, a jak dlouho si udrží loajalitu poslanců?
Bez ohledu na jednoznačnost volebního vítězství se nad Ukrajinou i nadále vznáší až příliš mnoho otázek, přičemž ty staré (zejména vliv oligarchy Kolomojského na prezidenta) zůstávají nezodpovězeny.
Autor je politický geograf.
