Komentář Michala Šnobra: ČEZ - hádej, kdo přijde na hostinu
Páteční valná hromada ČEZ ukázala, jak je tento významný a bohatý skanzen kuponové privatizace rozdělen na dva nesmiřitelné tábory. V prvním jsou opevněny nedotknutelné politické kádry ve vedení firmy. Jejich hradby, zpevněné neprůhledným historickým pozadím politicko-ekonomických vztahů, se zdají být neotřesitelné i po dlouhé řadě neúspěšných obchodů, podivných investic i provozních selhání. Není divu, že zdomácněl výraz „Čezko“ výstižně popisující zamaskované synergie majoritního akcionáře a managementu firmy.
Na druhé straně stojí finanční investoři, minoritní akcionáři ČEZ všeho druhu. Ti z logiky věci a v souladu s podstatou kapitálového trhu požadují maximální zhodnocení svého majetku a od orgánů společnosti chtějí pro svůj majetek péči řádného hospodáře. Někteří se, pravda, stávají akcionáři ČEZ jen na pár hodin. K těm patří i nejvyšší vedení firmy uplatňující opce v rámci motivačního programu, který umožňuje realizovat na akciích ČEZ bleskové zisky díky netržně zvýhodněným nákupům akcií.
Jiní však drží pozice v ČEZ déle. Sem patří i investoři, kteří dlouhodobě sledují vývoj ceny elektřiny a dokážou si spočítat, jaké bude mít její růst důsledky pro ČEZ. Dožadují se transparentnosti, rozumné návratnosti investic a dodržování zákonů. Mají špatné zkušenosti se současným vedením ČEZ v případě akvizic. Na klidu jim nepřidávají ani politické choutky pod praporem „veřejného zájmu“ riskovat soukromý majetek minoritních akcionářů ČEZ v nerentabilní a mimořádně rizikové stavbě jaderné elektrárny.
To je to, oč se nyní na valných hromadách i v zákulisí hraje a bude hrát. Hodnota ČEZ zkrátka poroste a nyní jde o to pohlídat, aby se souběžně nevypařila. Pohlídat, aby účast na hostině byla férová. Na rozuzlení tohoto investorského příběhu si budeme muset počkat. V žádném případě nejde o krátkodobé efekty v podobě rychlých dividend. Bude stačit, když se hodnota ČEZ nebude odpařovat, když bude firma odborně spravována. Ostatní už přijde samo. Trhy si umějí poradit s oceněním kvalitně spravovaného majetku.
Něco podobného se na českém kapitálovém trhu odehrálo nedávno kolem Unipetrolu. Díky rychlému poklesu cen ropy začaly růst petrochemické a rafinerské marže, Unipetrol navíc očekával vysoké plnění z pojistek po minulých haváriích. Najednou byl ve hře velký balík a objevily se choutky majoritního akcionáře využít jej jen ve svůj prospěch. Menší akcionáři přirozeně upozornili na zákonné hranice, jejichž překročení nejsou ochotni při správě svého majetku akceptovat. Výsledkem byl růst tržního ocenění společnosti.
U ČEZ nyní může nastat podobná situace. Poslední rok radikálně roste cena elektřiny klíčová pro hospodaření firmy. Výsledky se mohou změnit k nepoznání. Nedávno to zajímavě pojmenoval jeden člen nejvyššího vedení firmy ve své prezentaci „Po pěti letech půstu pět let růstu“.
Autor je analytikem J&T a minoritním akcionářem ČEZ