Výsledky ČEZ za rok 2016 byly pro akcionáře příjemným překvapením. Listopadový výhled společnosti na celoroční výsledek byl výrazně pesimističtější. Pomohlo alespoň částečné narovnání vztahů ohledně přidělování zelených certifikátů pro větrné elektrárny v Rumunsku. V opačném směru se do hospodaření ČEZ již druhý rok drtivě promítají pokračující odstávky českých jaderných elektráren. Ty za období 2015 až 2017 připraví akcionáře o částku převyšující deset miliard korun.
Na dlouhodobější dno si ČEZ zřejmě sáhne letos. V dalších letech už by ale měl výsledky firmy zachraňovat postupný náběh plného výkonu jaderných elektráren. Ty by se v roce 2018 mohly dostat na úroveň výroby 32 terawatthodin elektřiny, která byla původně plánována na loňský rok.
Výraznější obrat v hospodaření ČEZ by mohlo přinést letošní plánované dotažení reformy evropského trhu s emisními povolenkami a také případná dekarbonizační otočka německé energetiky po zářijových volbách do Spolkového sněmu. Němcům totiž na rozdíl od USA, Číny či Británie emise CO2 místo poklesu dále rostou. Jak dotažení reformy EU ETS, tak změny v Německu v sobě nesou příslib navýšení cen elektřiny, a tedy i růst zisku ČEZ, který bude mít výhodu produkce bezemisních jaderných elektráren.
Ve firemní strategii ovšem ČEZ nedokáže překročit svůj stín. Nadále se potýká s provozními problémy na domácím trhu. Po ztrátách z odstávek jaderných elektráren se ukazuje jako problémové i spuštění nové uhelné elektrárny Ledvice, do které už firma investovala přes 40 miliard korun.
Velmi sporný je z hlediska firmy nákup větrných elektráren v Německu. Nákup sta megawattů výkonu má přinést do EBITDA společnosti 400 milionů korun. Návratnost projektu na úrovni pěti až šesti procent je dosahována jen díky vysokému úvěrování těchto projektů, tedy díky finanční páce. A velkou otázkou je, zda máme od strategické národní energetické společnosti očekávat chování, které by slušelo spíše bankám nebo pojišťovnám, které se potýkají s nadbytkem hotovosti.
Už vůbec nedává smysl oznámená možnost prodeje strategického areálu uhelné elektrárny Počerady ležícího přímo na hnědouhelné pánvi s dlouhodobým kontraktem na uhlí. Krátkodobě horší výsledky samy o sobě nemohou být důvodem se této důležité lokality zbavit. Záměr prodeje navrch přichází ve strategicky nejméně vhodnou dobu. A dokonce poté, co sám ČEZ ještě v roce 2015 odmítl elektrárnu prodat za 8,5 miliardy korun.
Není jasné, jaká bude strategie českého státu a energetická koncepce, neví se, jak se bude vyvíjet hnědouhelná energetika v regionu. Německá výroba elektřiny z hnědého uhlí se 25 let téměř nezměnila a je otázka, jak se s tím vypořádají samotní Němci. Elektrárna Počerady ještě může hrát v české energetice klíčovou roli.
Autor je analytikem J&T a minoritním akcionářem ČEZ
