Po zkušenostech s posledním vývojem staveb jaderných bloků v Evropě a USA můžeme k situaci v Česku říci jediné. Ke stavbě nových bloků jaderné elektrárny v Česku se lze už jen prolhat. A je úplně fuk, jestli bude stavět ČEZ se státními garancemi, nebo přímo stát bez ČEZ, tedy stoprocentně státem vlastněná entita.
Že přeháním? Ne. Jiná cesta než daňovým poplatníkům šikovně lhát už neexistuje. Leda ještě podívat se pravdě do očí, což se v Česku nikomu nechce. Přitom podmínky pro dostavbu jaderné elektrárny se rok za rokem radikálně zhoršují. Metoda je jednoduchá. Na začátku se lže ohledně výše investice, za kterou je možné jaderku postavit. Podstatné je spotřebitelům elektřiny neříkat, že nerentabilní a nesmírně rizikový projekt nebude platit nikdo jiný než oni.
A jejich děti. Pro politiky je na tom uklidňující fakt, že v okamžiku, kdy jejich podvod vyjde najevo, budou už vesměs mimo aktivní politiku a neponesou žádné následky. Ziskem je naopak okamžitý příslib voličské přízně, protože veřejné mínění jadernou energetiku v Česku podporuje.
V okamžiku, kdy vyjde najevo, že původní rozpočet stavby jaderné elektrárny byl zcela nereálný a investice se vymkne kontrole, se argumentace politiků změní. Umně se přejde k tomu, že investice už je tak vysoká, že kvůli hrozbě neúměrných už se to prostě musí dostavět. A tak se bude utrácet více a více. Podle aktuálních zkušeností v Evropě i USA může být konečná cena dvoj, ale klidně i trojnásobná proti původním plánům. Politiky to ale netrápí, chystají se utrácet peníze, které nejsou jejich, a s tím si umí poradit velmi dobře.
Tuto metodu v čisté podobě můžeme vidět nyní ve Francii, Finsku, ale i na Slovensku. Původní rozpočty jaderných projektů se tam znásobily, zpoždění proti termínům se v některých případech blíží deseti letům. Žádný z problematických bloků nestojí. Před pár měsíci byla zveřejněna optimistická zpráva: jaderný blok ve finském Olkiluoto o výkonu 1650 megawattů, který měl stát 3,2 miliardy eur a měl být hotov v roce 2009, se spustí už v roce 2018. Už to ale zase neplatí. Termín se posunul na rok 2019. Celková výše investice dávno překročila deset a směřuje spíše ke dvanácti miliardám eur.
V podobném šílenství se zhlédlo i Česko a jeho politická reprezentace napříč spektrem. Za pohádky lze bez uzardění považovat odhady výše investic do nových jaderných zdrojů ze strany ministerstva průmyslu a vládního zmocněnce pro jadernou energetiku. Ti používají čísla vydělená minimálně dvěma, dost možná i třemi. Zdá se, že ani lekce ze solární anabáze let 2009 a 2010, která bude stát spotřebitele elektřiny do budoucna stovky miliard, zřejmě nestačila.
Fakta a zkušenosti z Evropy i USA u nás asi také nikoho nepřesvědčí. Stále u nás převládá pocit, že to, co v technologicky, časově i finančně nejnáročnější operaci nedokážou v USA, Británii, Francii a dalších velmocích, v Česku zmákneme levou zadní a levněji. Ač české výsledky ve velkých stavbách a projektech s účastí státu zrovna neoslňují, chuť politiků hrát si s penězi daňových poplatníků je obrovská.
Zakopaný pes je v tom, že veřejnost nezná pravdu o současném vývoji jaderné energetiky. Voličům se záměrně zapomíná říci jednoduchá věc. Cena dva tisíce eur za kilowatt instalovaného výkonu, tedy cena, za kterou se dokončily temelínské bloky na začátku století, se kvůli neštěstí ve Fukušimě a technologické náročnosti řešení jaderných elektráren takzvané „třiapůlté generace“ nebude opakovat.
Dnes celková investice vychází na čtyřnásobek tehdejší ceny a ještě se k tomu musí přičíst obrovské riziko. Během 20 let schvalování, přípravy a stavby jaderné elektrárny budou investovány desítky či stovky miliard a následně se zjistí, že dokončit blok už nedává smysl, protože technologie v moderní energetice pokročily rychleji, než jsme si mysleli. Přesto se u nás dál hraje divadlo, které nemůže dopadnout dobře.
Podívat se pravdě do očí zkusili Britové, obyvatelé jaderné velmoci s tradicí. I jejich projekt dostavby dvou bloků jaderné elektrárny Hinkley Point má od samého začátku problémy. Nejdříve z otevřené soutěže o stavbu odstoupili všichni zájemci až na francouzkou EdF. Ta ale tímto projektem jednak zachraňuje před bankrotem vlastního výrobce technologií Arevu, jednak chrání své jaderné investice v Británii. A i když Britové a Francouzi vykouzlili všemožné garance, nakonec musela britská vláda přiznat vznikající elektrárně garantovanou výkupní cenu elektřiny na 35 let ve výši 110 eur za megawatthodinu, která se ještě navyšuje o inflaci.
To znamená, že až bude elektrárna dokončena, bude tato cena výrazně vyšší než 110 eur a dál poroste. Není vůbec od věci mluvit o cenách vysoko nad 150 eury. Pro srovnání – dnes český spotřebitel platí na složence jako součást konečné ceny elektřiny cenu odpovídající silové elektřině na úrovni třiceti eur za megawatthodinu. Tím to ale v Británii neskončilo. Už nyní na začátku projektu se zpochybňuje původní výše investice 20 miliard liber a mluví se až o 25 miliardách. To je devět tisíc eur za kilowatt instalovaného výkonu.
Ještě hrozivější věci se děly kolem jaderné energetiky v Jižní Karolíně v USA. Stavba dvou tisícimegawattových bloků od firmy Westinghouse byla nedávno úplně zastavena. Utratilo se devět miliard dolarů, což byl původní odhad rozpočtu. K rozhodnutí došlo poté, co po bankrotu Westinghouse dva soukromí vlastníci vznikající elektrárny navýšili očekávané náklady na dobudování bloků na 25 miliard a termín dokončení byl posunut z roku 2018 na rok 2021.
Dají se rizika pro malou zemi, jako je Česko, demonstrovat důrazněji? Kdyby u nás proletělo 200 miliard komínem, žádná legrace by to jistě nebyla. Jenom připomeňme, že zbankrotovaný Westinghouse byl ještě nedávno, stejně jako velkými problémy zmítaná Areva, jedním z vážných zájemců o dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Naštěstí byl původní tendr organizovaný českým energetickým šampionem ČEZ zrušen.
O moc dál se neposunul ani poslední ze zájemců o dostavbu Temelína, ruský státní Rosatom. Ten toho zatím přes vřelé politické vztahy s Maďarskem, kde mají vzniknout nové bloky v Pakši, moc nepředvedl a ani cenou neokouzlil.
Takže vzhůru k volbám, spotřebitelé elektřiny a daňoví poplatníci! Pokud jsem předvolební diskuze sledoval dobře, je na vás políčeno napříč politickým spektrem.
Autor je analytikem J&T
