Pirátská strana zanedlouho oslaví desáté výročí existence, v popředí politického a mediálního zájmu je ale až poslední rok a půl – od úspěchu ve sněmovních volbách. Formálně, pravda, do parlamentu vstoupila už v roce 2012 zvolením Libora Michálka senátorem (jakkoli šlo o společného kandidáta více stran, mimochodem neúspěšného v nedávném pokusu o comeback na Praze 9). A o dva roky později Piráti zaznamenali i první znatelnější body v komunální politice.
Způsob, jakým dokážou zaujímat pozornost, je často originální, což musejí uznat i jejich političtí soupeři. Ale některé jejich nápady jsou varovné a nutí k zamyšlení, zda nejde jen o skupinu levicových radikálů oděných v hávu transparentnosti.
Jeden příklad za všechny: „Zvyšování výdajů na zbrojení na dvě procenta HDP je v českých podmínkách jednoduše nesmysl…Neumím si představit, že česká společnost dá větší prioritu armádním zakázkám než důchodům nebo vzdělávání.“ To nejsou slova žádného zaslouženého soudruha či soudružky, nýbrž facebookový příspěvek jedné z nejvýraznějších postav Pirátů, poslance a někdejšího místopředsedy Mikuláše Ferjenčíka.
Jen na okraj – nejde ani tak o výdaje na „zbrojení“, ale hlavně na obranu. A nemusí to přece být nutně v rozporu s výdaji na platy učitelů či důchody. Nutné je obojí.
Jistě, jde o výkřik jednoho z členů. Byť vztah Pirátů k NATO je dlouhodobě ambivalentní a i v jejich programu pro sněmovní volby se dočteme: „Podporujeme věcnou diskusi o fungování NATO a jeho vojenských operacích.“ Rádoby neutrální a nevinná formulace by nebyla ničím divným, pokud by ale třeba i zmíněný Ferjenčík nemluvil o našich aliančních závazcích týkajících se výdajů na obranu jako o „údajných“.
Podobně je to s kauzou prázdných bytů v Praze. Nešlo jen o nešikovný výrok z úst pražského pirátského starosty Zdeňka Hřiba – ať už šlo o kontrolu elektroměrů či nějakou vyšší daň pro majitele prázdných bytů, což střídavě připouštěl, odmítal a nevylučoval. Opět stačí se podívat do pirátského volebního programu: „Dáme obcím možnost zvýšit daně z dlouhodobě neobydlených bytů.“
Nejde o občasné výkřiky, ale o celkovou mentalitu. O naši obranu a bezpečnostní ukotvení, o respekt k soukromému vlastnictví, o zdrženlivost v posedlosti transparentností, která v nezdravém extrému ochromuje obchodní aktivity a fungování zvláště menších měst a vesnic.
Stačí, když se Piráti přerodí v nové ochránce krajiny a půdy. Tak se profilovali v iniciativě ke zrušení povinného přimíchávání biopaliv. Ta mířila přímo do srdce „Koncernu“ a na chvilku v názorech lehce rozklížila i vládu (původně návrh podpořilo i ministerstvo dopravy odcházejícího ministra Ťoka). Anebo když podpoří rozumnou digitalizaci státní správy. Pirátské, zatím naštěstí jen názorové, intervence do vlastnictví, soukromí a obranných otázek ale vzhledem k jejich vládním ambicím vzbuzují spíše oprávněný neklid.
