Revoluce požírá své děti, říká se. Pokud přistoupíme na to, že u nás teatrálním policejním vpádem na Úřad vlády v červnu 2013 vypukla jakási politická revoluce, dá se dnes říct, že její mladší děti dnes začínají požírat své starší sourozence. Jedním z projevů tohoto „revolučního kanibalismu“ je cíl, který Piráti představili na svém víkendovém sněmu: porazit ve sněmovních volbách hnutí ANO a sestavit vládu.
Je to cíl ambiciózní, ale logický. Piráti se derou na místo druhé nejsilnější strany a prohlašují se za alternativu k ANO. Pirátský apetit přiživily i úspěchy v nedávných komunálních volbách.
Testem jejich odhodlání se mají stát nadcházející volby do Evropského parlamentu. Rádi by dostali 20 procent hlasů. Vzhledem k současným preferencím to nemusí být nereálné, nahrávat jim může i poměrný volební systém s Českem jako jedním velkým volebním obvodem. Na druhé straně v minulých eurovolbách vůbec nepřelezli přes pětiprocentní práh a není jasné, jak na jejich voliče a sympatizanty evropská agenda zafunguje.
V době, kdy se řeší budoucnost samotné unie – ať kvůli brexitu či německo- -francouzskému sbližování – mluví Piráti o tom, jak chtějí zabránit rozkladu unie. Jinak ale opakují svá oblíbená témata jako digitalizace, ochrana spotřebitelů, občanské svobody a v neposlední řadě klimatické změny.
Jejich šéf Ivan Bartoš brojí proti „exituchtivým populistickým či extremistickým stranám“, mezi dlouhodobé body pirátského programu ovšem patří závazné referendum o všem možném, byť zrovna v případě czexitu s přísnějšími podmínkami. Bez významu není ani pirátské váhání, zda by se ve Štrasburku přimkli spíše k liberální frakci ALDE, anebo k levicovým Zeleným.
Pokud se chtějí ve sněmovních volbách postavit přímo proti hnutí ANO, tak před volbami evropskými Piráti svým „nadprůměrně proevropským“ postojem hodlají především doluxovat zásobníky městských liberálů. Podobně jako ANO nejprve lovilo ve vodách liberální pravice, zatímco nyní se usadilo v levicových stokách. A není to jediné požírání dětí revoluce.
Odhodlání šéfa a multimoderátora TV Barrandov Jaromíra Soukupa vstoupit do politického ringu jistě netěší Tomia Okamuru a jeho SPD. Okamura dosud oslovoval lidi permanentně naštvané na establishment a také radikálněji naladěnou střední třídu. Pro Soukupa mají být eurovolby zjevně hlavně testem, nakolik jeho televizní apely – urputné, směšné, ale i nebezpečné – mohou dolehnout skutečně až k volebním urnám.
Ale až takhle přehledné to samozřejmě není, což lze ukázat právě na příkladu Pirátů. Jsou považováni za nový liberální projekt, datum jejich vzniku je ale o devět dní starší než v případě TOP 09. A přestože se v mnohém mohou tvářit jako protipól okamurovců, stačí se podívat, které dvě strany kladou největší důraz na lidová hlasování všeho druhu a na odvolávání politiků. Revoluce mají nejen své děti, ale i své paradoxy.
Autor je politolog
