Komentář Roberta Maleckého: Dětské botičky u soudu

Dětské zimní botičky, hit předvánočních sociálních sítí, to dotáhly až k Ústavnímu soudu. A uspěly.

Dětské zimní botičky, hit předvánočních sociálních sítí, to dotáhly až k Ústavnímu soudu. A uspěly. Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

Dětské zimní botičky, hit předvánočních sociálních sítí, to dotáhly až k Ústavnímu soudu. A uspěly. Soud zrušil část usnesení vlády, která podle něho diskriminačně omezovala maloobchod a služby. Vláda prý dostatečně nevysvětlila, proč přikročila k zákazu u některých provozoven a proč jiné mají ze zákazu výjimku. Lepší pozdě než nikdy.

Skupina senátorů návrh podala v listopadu, kdy lidé nemohli koupit právě třeba zmíněné dětské boty na zimu, zato si mohli skočit do květinářství pro pugét. Absurdita první. Druhá se týká času. V době podání návrhu platila jedna sada vládních opatření, po Novém roce jiná. Senátoři tak svůj návrh doplňovali, soud jim vyhověl a zrušil opatření platná od 28. ledna. Ani ta už ale neplatí.

Je to jak ve známé matematické úloze, v níž nejrychlejší běžec Achilles honí želvu, která je ale vždy kus před ním. Staří Řekové si s tímto paradoxem neuměli poradit, my ovšem víme, že v součtu nekonečných řad Achilles želvu konečně dostihne a uleví se nám.

Stejné je to s vládní zvůlí: existuje naděje, že nakonec bude pojmenována a odstraněna. Že šlo o zvůli, máme za potvrzené ze zdůvodnění, které Ústavní soud poskytl. Vláda opatření řádně nezdůvodnila, tahala je jako králíky z klobouku. Nevysvětlila, že se v malých obchodech nakazilo tolik a tolik lidí, je to významný klastr, semeniště nákazy. Dělala si, co chtěla. Takhle to v právním státě nejde, říká Ústavní soud.

Co bude dál? Nic převratného. Vláda prý opatření upraví, až nastuduje dopady rozhodnutí Ústavního soudu. Očekávat okamžité otevření malých obchodů nelze čekat, epidemiologická situace tomu vůbec nenahrává.

Svaz obchodníků začal podle očekávání mluvit o náhradách, což ale může komplikovat fakt, že vláda jakési kompenzační programy už rozjela. Jsou sice nedostatečné, ale stát bude tvrdit, že je není možné s plnou náhradou kombinovat. Do toho hrozí konec kompenzací s koncem nouzového stavu a přechod na odškodňovací zákon. Stručně řečeno, čeká nás další kolo bramboračky, u níž máme jedinou jistotu: cokoli se stane, přijde pozdě.

Je vlastně s podivem, že se soud tak zjevnou nespravedlností vůbec musel zabývat. Návrh přišel ze Senátu s 63 podpisy z 81 senátorů. I když připustíme, že za návrhem může být do jisté míry i politika, je taková podpora jasným signálem vládě, že dělá, co nemá. Vládní legislativci měli rok na to, aby se opatření psát naučili. O tom, že musejí být zdůvodněná, se učí v prvním ročníku právnických fakult, a to i v Plzni. Místo toho se naučili jediné: opatření drobně pozměňují a vydávají je stále dokola na hlavičkovém papíře, mění se jen datum.

O Ústavním soudu se občas říká, a uslyšíme to nejspíš i z úst vládních představitelů, že se chová jako třetí komora parlamentu. Že zasahuje do politiky, však to známe, čau lidi. Říká se o něm také, a zde je kritika více namístě, že mu rozhodnutí trvají neúměrně dlouho. V nedávném nálezu k volebnímu systému ho k závěrečné aktivitě vybudil až krok prezidenta Zemana, který překvapivě brzy vyhlásil volby. I v tomto případě vidíme, jak soudci dobíhají rozjetý vlak. Jako vítězství zdravého rozumu a memento do budoucna je ale jejich rozhodnutí dobré a přínosné. Vláda si pohlavek zasloužila.