Chcete dobrou a trochu nečekanou zprávu na úvod? KSČM je, aspoň co do vnitrostranických mechanizmů, na počátku 21. století poměrně demokratickou stranou. V době před volebním sjezdem už se tedy nekonají čistky, zatýkání, nebo dokonce nějaké to vražděníčko odpůrců, nýbrž jakási vnitrostranická diskuze. Sto let kultivace euroatlantickým prostorem přineslo přece jen nějaké ovoce.
A teď ta špatná zpráva: obětí a rukojmím probíhajícího předsjezdového pnutí mezi komunisty je nejen Andrej Babiš a jeho vláda, ale i my všichni. Čili trochu jako za starých dobrých časů.
K situaci ohledně podpory vlády se za posledních pár dní vyjádřil snad každý, kdo šel kolem. Předseda strany Vojtěch Filip: Vláda selhává, neplní nám sliby. Neuvěříte, o co šlo, o otevření sjezdovek. Šéf komunistických poslanců Pavel Kováčik v nedělní Partii na Primě: V poslaneckém klubu KSČM je velmi silná tendence nepodpořit prodloužení nouzového stavu. Další místopředseda, tentokrát Stanislav Grospič, varuje, že vedení strany se bude zabývat tím, za jakých podmínek může tolerovat současnou vládu. Buď Andrej Babiš napraví to, co napáchal, nebo už nebudeme nadále tolerovat jeho excesy, které nejsou ve prospěch občanů ČR, říká. O možném vypovězení toleranční smlouvy mluví i Vojtěch Filip. A jdeme dál, přidal se i místopředseda poslanců KSČM Leo Luzar: Delší dobu se ukazuje, že Babiš příliš nedbá na naši podporu a zkouší naši trpělivost.
Čili výčet přihlášek na místo příštího předsedy komunistů bychom měli. Komunisté umožnili vznik Babišovy vlády výměnou za splnění sedmi podmínek, z nichž téměř všechny prý byly splněny. Tak zní vnitrostranická propaganda. Grospič jako příklad uvedl navýšení důchodů či zvýšení příspěvku obcím na výstavbu bytů.
Je zde mediálně propíraná kauza podpory státního rozpočtu výměnou za ořezání rozpočtu armádního. Ministr Metnar s tím svázal svou demisi, premiér Babiš tvrdil, že během ledna vláda prostředky do rozpočtu vrátí, všichni hráli na to, že buď zapomene veřejnost, nebo zapomenou komunisté. Nestalo se ani jedno, předsjezdová agenda je neúprosná. Vláda vrátila zatím půlku, druhou nechala otevřenou. Komunistům tak otevřela dveře pro další nátlak a znovu zadala téma pro vnitrostranické bušení se do prsou.
Andrej Babiš není v jednoduché situaci, což by nám mohlo být jedno, pokud by se jeho problémy netýkaly celé společnosti. Jde především o to, že 14. února vládě vyprší svolení sněmovny k nouzovému stavu. Bude muset požádat znovu, nebo do té doby vyřešit epidemiologickou situaci, což je možnost zhruba tak pravděpodobná, jako že na Řípu přistanou Marťani a jako příštího českého premiéra si pod hrozbou násilí vyberou Jiřího Paroubka.
Komunisté vynikají ve schopnosti dávkovat napětí. V úterý zasedne jejich grémium, v pátek pak ústřední výbor. Příští týden pak jde předseda Filip za premiérem Babišem, pomalu se bude blížit termín jednání o prodloužení nouzového stavu.
Ten je důležitý pro republiku jako celek, to komunisté dobře vědí. Otázka zní, za co jsou komunisté ochotní podporu vyhandlovat. Každý hlas na budoucím komunistickém sjezdu může mít podobu okamžitých ústupků, které bude muset Babiš pro další podporu své vlády složit na oltář srpu a kladiva. Mohou mít podobu Dukovan, neplnění našich závazků vůči NATO nebo onoho zmíněného otevření sjezdovek. To by byla ještě ta nejlepší varianta.
