Zhruba sto dnů po nástupu nové vlády je německá politika v krizi. Ne kvůli rozdílům mezi levicí a pravicí, jak by se u velké koalice očekávalo, ale kvůli sporu mezi sesterskými stranami CDU a CSU.
První důvod krize spočívá v koncepčních rozdílech. Bavorská CSU vždy podporovala přísnější přístup k řešení uprchlické krize a podařilo se jí (proti vůli SPD) prosadit do koaliční smlouvy i vytváření azylových center či závazek, že se koalice bude snažit udržet strop pro přijímání uprchlíků kolem 200 tisíc ročně. K současné krizi vedl požadavek šéfa CSU Horsta Seehofera vracet uprchlíky, kteří již byli registrováni v jiné zemi, přímo od hranic. Nic takového ale v koaliční smlouvě není.
Druhý důvod je vnitropolitický. V Bavorsku budou na podzim klíčové zemské volby, v nichž se CSU snaží obhájit svou absolutní většinu, a tedy i samostatnou vládu ve spolkové zemi. Ta je od roku 1966 standardem bavorské politiky. Výjimku představovala jen léta 2008 až 2013, kdy Seehofer vytvořil koalici s liberály. Recept na úspěch vidí CSU zjevně v tom, že získá zpět voliče, které jí postupně přebrala antiimigrantská AfD, již by momentálně volilo kolem 13 procent Bavorů.
CDU a Angela Merkelová (ale i SPD) automatické vracení registrovaných uprchlíků hned na hranici odmítají jako jednostranný krok. Takové řešení má podle nich být součástí dohody s evropskými státy a zapadat do širší azylové politiky EU. Na jedné straně tedy stojí jednostranný postup, jímž chce CSU spustit řetězovou reakci, v níž by další státy změnily svou politiku. Proti tomu stojí multilaterální postup Merkelové, která se obává, že řetězová reakce skončí řetězením konfliktů. Momentálně získala kancléřka od CSU odklad do evropského summitu.
Odklad má ale spíše charakter ultimáta. Jestliže po summitu, který ve společné azylové politice snad přinese pokrok, ale těžko zásadní průlom, nebude CDU ochotna ke kompromisu, bude ohroženo pokračování velké koalice v Berlíně. V konfliktu CSU versus CDU (ale samozřejmě i SPD) jde proto o hodně: o politické přežití kancléřky Merkelové. Tu vnitřní rozbroje oslabují doma i na mezinárodním poli. Do pasti se ale dostal i sám Seehofer – jeho politická budoucnost je spojena s rolí ministra vnitra právě v berlínské koalici. Návrat do Mnichova, kde bavorskou vládu vede dynamický Markus Söder, by jistě nebyl triumfální.
Dynamiku celé krize nyní určuje spíše Mnichov. Jenže ohrožena je celá EU. Bez akceschopné německé vlády nelze uskutečnit evropské reformy. Navíc zmíněný Söder ohlásil konec řízeného (smluvního) multilateralismu. Tím prolomil tabu veleúspěšné německé poválečné politiky, která na multilateralismu vystavěla hodnověrnost Německa jako partnera sice asymetricky silného, ale kooperativního a spolehlivého. Nezbývá než doufat, že šlo jen o momentální populistickou rétorickou figuru, jakých nalézáme v současné politice stále více.
Autor působí na katedře německých a rakouských studií FSV UK.
