Končí technolog moci Pavel Blažek. Červená karta za faul na kampaň
Česko dlouho hledalo ideální definici liberálního státu, až ji našlo: Liberální stát je, když ministerstvo spravedlnosti vypere miliardu za drogy z darknetu a vydá o tom tiskovou zprávu. Těžko se to překonává, pokud bychom inspiraci nehledali kdesi v Burundi, nejspíš s omluvou Burundi. Když se nad událostmi posledních dní dostatečně vychechtáme, zbyde nám stále řada otázek.
V pátek na post ministra spravedlnosti rezignoval Pavel Blažek. Opouští tak vládu, jejíž existenci, přesněji řečeno hladký vznik, sám vyjednal. Zatím zůstává na kandidátce SPOLU pro říjnové volby za ODS, jejímž je také novodobým architektem. Bez jeho myšlenky instalovat v roce 2014 do čela strany zdecimované Nečasovým skandálem profesora zvenčí by se ODS těžko stala tím, čím dnes je, a Petr Fiala jejím nejdéle sloužícím předsedou. Pokud má ale strana i přes mimořádné pouto Blažek-Fiala příčetné vedení, bude se Blažkova účast na kandidátce počítat už jen v řádu dní.
Česko má po čase zase pořádnou předvolební kauzu, srovnatelnou snad jen s tím, co v roce 2006 předvedli detektivové ÚOOZ na konto předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Jenže v tomhle případě nešlo o zásah zvenčí, aspoň o tom zatím nemáme žádné indicie. Pavel Blažek skočil na lep sám sobě, přesvědčení o vlastní výjimečnosti, čemuž nepochybně nahrál i fakt, že mu dosud prošlo prakticky cokoli: dešťová přeháňka s Martinem Nejedlým, brněnské kauzy, žlutá karta od Fialy a premiérova zjevná nechuť jít s Blažkem do otevřeného střetu.
Teď přišla, fotbalovým slovníkem, přímá červená, „direct redka“, jak dnes říkají mladí. Blažek nekončí proto, že se jeho fauly nastřádaly, ale protože bitcoinovou kauzu Fiala a spol. vyhodnotili jako děsivé ohrožení kampaně. A mají pravdu. Opozici stačí další čtyři měsíce vykřikovat bitcoiny, praní špinavých peněz, drogy, darknet (v Babišově případě to budou samozřejmě bitcoine a droge). Sem tam to proloží Dozimetrem a digitalizací stavebního řízení a mají do voleb vystaráno.
Technolog moci a jeho ego
Mohl bych sem vložit několik dlouhých odstavců o politickém a praktickém odkazu Pavla Blažka. Ano, byl (je) to mimořádný technolog moci, pragmatik schopný dohodnout se s kýmkoli a vyjednat cokoli. Kdyby měl Fiala na každý post ve vládě jednoho Blažka, nejspíš bychom nechtěli znát podrobnosti některých jednání, rozhodně by ale v rozpočtu nechyběly peníze na uklízečky a kuchařky ve školách. Ano, Pavel Blažek byl mimořádným ministrem spravedlnosti, který justici dovedl ke schválení největší změny v trestní legislativě (neříkejme tomu rekodifikace, takovou sílu napsat a prosadit nový trestní řád tady nemá nikdo, jak se bohužel ukazuje už roky).
Paradoxem dění posledních dní je, že Blažkův konec přichází ve chvíli, kdy si měl užívat vrchol své politické dráhy, a buďme si jisti, že to pro muže s jeho pošramocenou nebo – lépe řečeno – ne zcela všemi obdivovanou pověstí je něco, o co ohromně stál. Stal se Právníkem roku, je chválen justičními špičkami, má za sebou úspěšnou legislativní změnu. Možná ho postihla ztráta pozornosti, možná ho zradil pocit vlastní výjimečnosti a nepostižitelnosti.
Připravme se na detaily
Dalších mnoho týdnů nebo spíš měsíců nás budou zaměstnávat další detaily kauzy, která – když pomineme tajemný virtuální svět darknetu a obchodování s bitcoiny i zmíněný dopad na kampaň – má ještě rovinu trestní a etickou. V té první se stát pokusí dokázat, že bitcoiny pocházely z trestné činnosti, což se mu za nějakých osm let zatím nepodařilo, a pak je zabavit všechny. Hodně štěstí.
V etické rovině se dostáváme k otázce, zda smí stát vybírat výpalné od odsouzených zločinců. Ne že by to nedělal denně: rozpočty měst a obcí vylepšují peníze z pokut, často z úmyslně nastražených fotopastí na řidiče. Jsou tu dohody o vině a trestu, které umožňují vykoupit se těm, kdo na to mají. Rozdíl je jen v míře. Drogový obchodník je přece jen jiná káva než pirát silnic nebo opilec, který usnul za volantem. Nebo že by nebyl?
