Které státní firmy jsou adeptem na privatizaci? A co naopak může vlastnit jen stát?
Tři události posledních dní přitahují pozornost k otázce, jaké firmy má vlastnit stát a v čem má podnikat. Jaký vliv má jako vlastník na motivaci a výsledky firem? V čem všem ještě český stát podniká a jestli je to všude nezbytně nutné?
Příběh první: největší investice v historii České republiky. Stavba dvou nových jaderných bloků v Dukovanech, pro něž vláda vybrala korejskou firmu KHNP. V příštích měsících musí vláda rozhodnout, kdo bude skutečně vlastníkem nových bloků. Jestli polostátní ČEZ s 30 procenty soukromých vlastníků a veřejně obchodovanými akciemi. Nebo plně státní firma.
Státní plynovod a přiškrcené německé kohoutky
Příběh druhý: německé firmy omezily dodávky plynu do České republiky. Nic na tom nezměnil fakt, že stát za desítky miliard korun loni koupil plynovody firmy Net4Gas. Argumentem pro utracení státních miliard byla energetická bezpečnost. Teď se na příběhu s přiškrcenými kohouty z Německa ukazuje, že riziko není v domácí infrastruktuře, kterou stát plně ovládá regulací, i kdyby ji držel jakýkoli soukromý vlastník. Riziko pro energetickou bezpečnost je za hranicemi, kam žádná regulace státu nedosáhne. Ministr průmyslu a nominant na evropského komisaře Jozef Síkela píše do Bruselu i německému ministrovi hospodářství Robertu Habeckovi. Němci se ale zatím omezují na odpověď, že hledají termín k jednání.
Plynovody Net4Gas vlastnilo až do loňského roku soukromé konsorcium pod vedením německé firmy Allianz. Firma byla jako strategická pod tvrdou státní regulací jako všichni soukromí vlastníci plynovodů v ostatních zemích Evropské unie. Kdyby jakkoli ohrozila dodávky, stát může okamžitě zasáhnout. Stejně tak má právo zasáhnout proti soukromému majiteli plynového zásobníku, pokud ho nebude podle pokynů regulátora plnit. A taky proti jednomu z nich v roce 2022 zasáhl a kapacitu, kterou neplnil, vyvlastnil. Při tak tvrdé regulaci nebyl důvod, aby stát v plynovodech podnikal. Ztráty z provozu budou navíc větší, než ministr průmyslu Síkela tvrdil, když do vlády nákup přinesl. A příběh s přiškrcenými kohouty z Německa ukazuje, že energetickou bezpečnost to nezaručilo. Problém s ní není na našem území.
Letiště na burzu
Příběh třetí: od začátku prázdnin k sobě problémy poutá pozornost pražské Letiště Václava Havla. Firma, kterou stoprocentně vlastní stát, nejdřív na začátku prázdnin nestíhala kvůli nedostatku lidí odbavovat zavazadla a některá letadla startovala kompletně bez nich. Pak přišel globální výpadek softwaru GoNow, který zasáhl i sedm aerolinek, jež z Prahy odlétají. To nebyl přímo problém letiště. Jen pár dní nato ale kompletně na zhruba tři hodiny zkolabovaly informace o letech na tabulích i webových stránkách a nefungoval ani firemní intranet.
Právě pražské letiště je velký adept na debatu, v čem má skutečně stát podnikat. Zákazníci to na první pohled nevidí, ale při cestování narazí na tři různé firmy s různou zodpovědností za to, jak kvalitní a pohodlná jeho cesta bude. Samotné Letiště Praha provozuje jen infrastrukturu. Nestará se o odbavování cestujících. Ani třeba o catering nebo servis a údržbu letadel. Samotnou kapitolou jsou letecké společnosti, které si u letiště a odbavovacích firem platí služby pro své zákazníky. To jsou ty letištní poplatky v ceně letenek.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
