Protest kurýrů zalistovaných do aplikace Wolt opravdu udivuje. Živnostníci vykrývající digitální objednávky mezi poptávkou (objednávám jídlo) a nabídkou (vařím jídlo) skrze aplikaci se ale při protestech chytili do pasti základů ekonomie. A také do pasti zařazení sebe sama na trhu práce. Ponechme stranou probleskující zprávy o pozadí protestu, tedy to, že někteří kurýři ani s platformou nespolupracují, petice mimo jiné požaduje, aby se jeden z nespokojených iniciátorů protestu mohl na platformu Wolt vrátit. Soustřeďme se na fakta.
Kurýři si chtějí zachovat status živnostníků, tedy nízké daně i odvody na pojištění ze statusu OSVČ, dále chtějí mít absolutní svobodu vybrat si, kdy budou rozvážet jídlo, a nechtějí akceptovat žádná omezení ze strany platformy. Na druhou stranu požadují zvýšení ohodnocení, k tomu příspěvky na provoz a amortizaci aut nebo bicyklů a také záruky minimálních garantovaných výdělků. Je to dost paradoxní, protože tyto požadavky jdou proti logice fungování takzvané gig ekonomiky.
Její nejsilnější stránkou je právě flexibilita zapojení se do vykrývání poptávky (doručuji, když zrovna chci), minimální vstupní bariéry (rozhodnu se a doručuji) a dynamické odměny zajišťující pružnost, s jakou dokáže gig ekonomika vykrývat „špičky objednávek“. Pokud koukám doma na film a pípne mi SMS, že se zvyšují odměny za doručení, oblékám se a vyrážím jezdit. Je to efektivní pro restaurace, které mají víc prodaných jídel, domácnosti s více doručenými jídly, doručovací platformu s více uspokojenými zakázkami i kurýra, který dosáhne na vyšší výdělek.
Kromě výše zmíněného obecného konceptu zakázkové ekonomiky, na kterém je byznys Woltu a dalších platforem postavený, protestujícím kurýrům haprují i znalosti základů matematiky a ekonomie. V aplikaci Wolt, do které se svobodně zalistovali, se odměny realizují za dokončenou zakázku (gig). Zjednodušeně, hodinový výdělek kurýra je dán počtem doručených jídel násobených jednotkovou odměnou plus spropitné. Nastavení tohoto vzorce ale přece závisí především na tom, kolik je kurýrů v ulicích (vstupní bariéry kurýři omezovat nechtějí) a jaký je aktuální počet objednávek od domácností.
Vidina vyšších odměn kopíruje křivku nabídky na trhu práce, tedy každý růst odměny motivuje zapojit se do aplikace nové a nové kurýry, třeba od konkurence. Jelikož však adekvátně tomu nemusí růst (a v praxi ani neroste) počet objednávek domácností, tak se více kurýrů pere o stejný počet objednávek. Sice by na papíře měli větší teoretickou odměnu, ale také by čelili větší konkurenci o každou zakázku: stejný čitatel (objednávky), rostoucí jmenovatel (kurýři), menší hodnota zlomku (gigy). Aby požadavky kurýrů fungovaly, musel by si každý kurýr zalistovaný do aplikace s sebou přinést svůj počet objednávek, který by zajistil jeho výdělek. Anebo by kurýři museli proměnit flexibilní platformu v pevný systém se závazným rozpisem směn a povinných „pohotovostí“ pro případ navýšených objednávek ve špičkách, garantovanou mzdou, ale nulovou flexibilitou a standardním zdaněním mzdy a odměn. Tedy nastoupit do zaměstnání.
Ale vážně. Každý, kdo se o gig ekonomiku alespoň trochu zajímá, ví, že leden je charakteristický tím, že se řada lidí snaží vydělat na vyšší výdaje z Vánoc a svátků a sezónní pracovníci doplňují poklesy výdělků. Oba efekty letos umocnila inflace s tradičním účinkem lednových změn ceníků a také teplá zima, která omezila horské sezonní zaměstnání. O aktuální finanční situaci domácností a ochotě utrácet za dovážené jídlo si asi nemusíme dlouze vyprávět. Na to samozřejmě reaguje každá kurýrní aplikace na světě, včetně Woltu. Ten nakonec vyšel vzbouřencům částečně vstříc. Takový protest skupinka kurýrů nemůže nikdy vyhrát.
Autor je ředitel Centra ekonomických a tradičních analýz, člen NERV
Z(a)tracená čísla: Tortura české výplatnice
