Low-carb se změnil na low-hlad. Ozempic pomůže jednotlivcům, obezita ale dál vítězí

Na českém trhu se podle posledního zjištění e15 aktuálně protáčí více než stovka milionů měsíčně, kterou Češi vydávají za injekční přípravky na hubnutí typu Ozempic. Je to nový trend potvrzující, že lidstvo si už umí poradit s pandemií obezity, nebo jde jen o další dietářský výkřik módy?

Tvrdím, že oboje. Až extrémně zjednodušeně jde z pohledu hubnoucího jen o novou formu lékárensky podpořené diety. Jistě znáte keto, low-carb, paleo, proteinové či „tukožroutské“. Jen je to dietování nyní příjemnější (pokud vám nevadí občas nějaká ta malá jehlička) a pohodlnější, a proto je to nyní takový boom.

Ty léky ale také mění celou biologii hladu a sytosti – podle posledních výzkumů dokonce ovlivňují mechanismus vzniku závislosti, zpomalují vyprazdňování žaludku (proto se člověk cítí déle sytý), lék s tirzepatidem navíc odbourává i hluboký břišní (viscerální) tuk. Další generace léků by mohly navíc cílit na cukrovku druhého typu, ztukovatění jater, chronické onemocnění ledivn nebo bolesti kloubů.  

Jojo efekt, který se dal čekat

Přes to vše zatím destilujeme účinky těchto – zatím jen injekcí – na to první zmíněné dietářské hubnutí. Samotné vpichování si léku však neznamená podle poslední metastudie nijakou dlouhodobou výhru nad obezitou – lidé se do dvou let od vysazení jsou schopni vyžrat zpět do své původní váhy (nebo dokonce nad ni) a v „zhubnutém stavu“ jich prý vydrží jen něco kolem pěti procent. I to je ale z pohledu realistického individualisty akceptovatelný výsledek, který je relativně v souladu s efektivitou dosavadních diet, které vykazují (podle typu) v průměru míru selhání do dvou až pěti let v rozsahu 80 až 95 procent. 

Řada médií tento nedávno potvrzený jojo efekt označuje za důkaz, že „lék nefunguje“ a až zbytečně panicky informují, že jej „budou muset brát do konce života“. Je tedy nabíledni se otočit na patě a vše ignorovat? Člověk, který měl potíže s nadváhou, je přece také v podstatě do konce života na dietě, nechce-li opět ztloustnout.

Farmafirmy nyní nabízejí zatím ten nejefektivnější a nejpohodlnější prostředek k redukci tělesné váhy v historii lidstva – odhlédnu-li samozřejmě od bariatrické chirurgie. Tento prostředek má navíc extrémní potenciál zlepšit jiné  parametry lidského těla - zhubnutím se sníží tlak, zatížení kloubů, vliv tuku na hormonální rovnováhu organismu a podobně. Už z nátury člověka vyplývá, že hledá cestu nejmenšího odporu, a je tudíž logické, že obliba těchto léčiv nejenže roste, ale poroste ještě dál, a že ve společnosti budou jedinci ochotní si ten lék vpichovat po několik let, nebo až do toho deterministického „konce života“.

Hubnutí je jen vedlejším produktem

Zcela se však v tomto informačním víru o „zázračném hubnutí“ zapomíná, že to hubnutí samo o sobě není cílem, ale cestou – prostředkem k lepšímu životnímu stylu/zdraví/vzhledu/pocitu ze sama sebe. A že právě antiobezitika nám tu cestu ulehčují, pomáhají těm obzvláště obézním se začít znovu vůbec pohybovat, těm méně obézním shodit a zvýšit fyzickou aktivitu, a těm „obyčejně“ tlustým s nadváhou se dostat do lepší kondice, eliminovat nějaký ten faldík a třeba jako bonus snížit denní dávku prášku na tlak. Hlavně se ale při užívání těchto léků méně jí. To je ten hlavní důvod, proč něco takového užívat.

Například pro mě osobně s užíváním glutidových injekcí spojené hubnutí vedlejším efektem právě proto, že se učím méně jíst. Denně mám menší hlad a méně tak trpím, když si do své změny životního stylu servíruji menší porce jídla, více zeleniny, více pohybu a pravidelné silové cvičení. Prakticky únik z pasti zvané konzumní společnost, kterou hlavně západní civilizace s velkou slávou budovala po uplynulé dekády.

Systém, který nás rozežral

Není náhodou, že v posledních letech se v obezitologii a sociologii zdraví stále více prosazuje pohled, že hubnutí není primárně otázkou individuální vůle, ale střetu s prostředím, které systematicky podporuje přejídání. Moderní „obezogenní prostředí“ – termín často používaný WHO i OECD – zahrnuje levně dostupné ultrazpracované potraviny, všudypřítomný marketing kaloricky hustých jídel, nedostatek času na vaření, stresující pracovní režimy i městské prostředí, které nepodněcuje k přirozenému pohybu.

Řada výzkumůukázala, že změny stravování za posledních 40 let nejsou jen výsledkem osobních preferencí, ale strukturálních změn v potravinářství a maloobchodu: větší porce, vyšší podíl cukru a tuku, agresivnější reklama a slabší regulace. V tomto smyslu lidé na dietě „nebojují jen sami se sebou“, ale i s celým systémem pobídek, který je neustále tlačí k přejídání. A do toho ještě vstupuje kupní síla.

Drahá jízdenka, jejíž část se může člověku vrátit

Sociálně-ekonomický status má podle řady studií (například OECD Obesity Update) výrazný vliv na riziko obezity i na šance jejího zvládnutí. Chudší domácnosti mají statisticky menší přístup k čerstvým potravinám, kvalitním bílkovinám, sportovištím či odborné péči (od nutričních terapeutů přes obezitology po psychology). Zároveň tráví více času prací, dojížděním či péčí o rodinu, což snižuje prostor pro vaření, cvičení a regeneraci.

Paradoxně tak lidé s nižšími příjmy často čelí vyšší ceně zdravého životního stylu, zatímco levné kalorie v podobě vysoce zpracovaných potravin jsou snadno dostupné. V tomto kontextu mohou moderní antiobezitika představovat určitou „technologickou kompenzaci“ nerovností – zatím ale jen pro ty, kteří si je mohou alespoň zpočátku sami dovolit.

Pro část uživatelů – včetně mě – ale může být reálný vstupní náklad částečně kompenzován nižší útratou za jídlo. To ale neznamená, že vysoká cena není systémový problém dostupnosti. Z osobní zkušenosti mohu říct, že sice platím více za glutidové injekce, významná část jejich ceny se mi však každý měsíc vrací, protože toho jednoduše mnohem méně projím. Obzvláště zpočátku užívání, než se dávka glutidu zvýší a tedy výdrž jednoho balení zkrátí, lze hovořit o 80- až devadesátiprocentní návratnosti celé investice do léku.

Kalorická bonanza, na kterou doplácíme

Tvrzení, že současná obezitní krize je úzce spjata s nástupem ultrazpracovaných potravin, má silnou oporu v datech. Od 80. let dramaticky vzrostla spotřeba rafinovaných sacharidů, sladkých nápojů a průmyslově zpracovaných jídel, zatímco podíl vlákniny a domácí stravy klesl. Například jedna studie (byť celkem malá) ukázala, že lidé při stravě složené převážně z ultrazpracovaných potravin denně spontánně přijímají o stovky kalorií více než při minimálně zpracované stravě, i když mají k dispozici stejné živiny. WHO zároveň upozorňuje, že globální potravinový systém je nastaven tak, aby maximalizoval prodej, nikoli zdraví.

Poslední roky se však zdá, že ve stravování nastává zvrat. V e15 jsme o něm už několikrát psali a je pozorovatený, když si člověk spojí více jednotlivých informací – od větší obliby dietních avokád přes investiční boom sportovních aplikací po větší a větší expozici jídel s vyšším podílem proteinů v regálech „mainstreamových“ marketů. Už jste si určitě sami všimli, že se třeba v Lidlu objevil "proteinový koutek", nebo že se produkty s "extra proteiny" objevují více v regálech na úrovni pohledu očí, tedy na nejexponovanějším prominentním místě, jaké obchodník může producentovi k podpoření prodeje takového produktu nabídnout. Část populace se měřitelně začíná zaměřovat na zdravější, plnějsí stravu, byť obezita globálně i v Česku pokračuje v růstu. Pro představu: v tuzemsku se s nadváhou potýká více než třetina žen a téměř polovina mužů!

Fitness v závěsu

Jedinci v boji s obezitou aktivnější (a nejen ti, samozřejmě) ale kupříkladu i více cvičí. Třeba podle Fortune Business Insights byl globální trh health & fitness v roce 2024–2025 oceněn na 121 až 134 miliard dolarů a do roku 2032 by měl ročně růst o více než devět procent. Future Market Insights stejný trh odhaduje k roku 2035 až na 330 miliard.

Obdobný vývoj se už projevuje i v Česku: část výdajů, které dříve směřovaly na doplňky stravy, „spalovače tuků“, se pozvolna přesouvá do zdravé stravy, proteinových jídel či obecně zdravých jídel - na českém trhu známe úspěšné příběhy firem typu Mana či Ketomix, nebo jej lze pozorovat na pokračující expanzi největšího řetězce fitness center v Česku - polského Form Factory, který na konci loňského roku zfúzoval s několika dalšími „fitky“ a pokračuje v otevírání nových provozoven.

A zatímco trh s doplňky stravy je regulován relativně volně a jejich účinnost bývá často sporná nebo relativně malá, glutidová antiobezitika prošla klinickými studiemi a mají prokazatelný efekt. Nesmíme ale zapomínat, že tento efekt je nutné doprovodit dalšími „úhly útoku“, ať už je to to zmíněné zvykání si na menší porce, pravidelnější pohyb, vyšší příjem proteinů nebo dokonce návštěvy fitness centra.

Přiznejme si, trh s přípravky na hubnutí, dietami a fitness z velké části táhne jen pár emocí člověka. Buď dobře vypadáme a máme se rádi a nechceme být tlustí/nemocní a chceme vypadat dál dobře, nebo se nemáme rádi a chceme vypadat lépe, nebo se bojíme nemoci a chceme být zdraví, k čemuž ovšem potřebujeme zhubnout. A zhubnout glutidové léky určitě pomáhají, další změny v životním stylu za nás ale neprovedou.